Pan učitel s válečnými kříži
Zveřejněno 12. 12. 2023 9:58
Učitel z Velkého Meziříčí, rodák z Radostína nad Oslavou, Miloslav Milostný prošel s legiemi celou Sibiř a zapojil se do odboje i za druhé světové války. Pojďme se seznámit s jeho osudem.
Rod Milostných pochází z Řípova, odkud se rozletěl do celého světa. Miloslav se narodil v Radostíně nad Oslavou číslo popisné 86 dne 24. března 1892, jako syn nadučitele Martina Milostného, který byl synem celoláníka Jana Milostného z Řípova u Třebíče. Matkou Miloslava byla Anna, dcera revírníka ve velkomeziříčské oboře Josefa Fabiána a jeho ženy Anny rozené Bartákové. Tatínek Martin učil v Opatově, v Horních Borech a nakonec 25 let v Radostíně.
Miloslav vystudoval gymnázium ve Velkém Meziříčí a učitelský ústav v Příboře. Učil v Krásněvsi a ve Vídni. Byl i skvělý hudebník, byl členem i smíšeného chrámového sboru kostela sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí, který vedl Bohumil Svoboda, žák Leoše Janáčka. A nejen zpíval, ale i dirigoval a hrál na varhany.
Tvůrčí život mladého učitele narušila válka. Na frontu odešel 24. srpna 1914 se 14. zeměbraneckým pěším plukem. Za císaře pána bojoval rok a 4. září 1915 padl do ruského zajetí. Do legií se přihlásil v Bolchově 26. července 1917 a 8. září 1917 byl zařazen do svazku 2. střeleckého pluku a pop vykonání důstojnických zkoušek k 7. střeleckému pluku. V březnu 1918 byl u 5. střeleckého pluku a s ním se po magistrále dostal do Vladivostoku. Tam se 23. dubna 1920 nalodil na loď Amerika a spolu s dalšími šesti tisíci vojáky zamířil směr Terst, kde Amerika zakotvila 7. června 1920.
Návrat do normálního života byl rychlý. Už 20. srpna 1920 se v Netíně oženil se svoji předválečnou láskou Hedvikou Kafkovou. O rok později se jim narodila dcera Jasna (jejím synem byl učitel a muzejník známý ve Velkém Meziříčí a v Třebíči Bohuslav Mikulášek) a v roce 1923 syn Milan. Od roku 1921 učil Miloslav v Horních Borech, od roku 1924 v Pavlínově a poté ve Vídni, kde musel v roce 1941, kvůli své legionářské minulosti skončit a odejít do výslužby. Věnoval se i kulturnímu a společenskému životu. Založil kapelu, hrál divadlo i loutkové divadlo. Lásku k loutkám po něm zdědila dcera Jasna, která v roce 1951 založila ve Velkém Meziříčí loutkové divadlo.
Po okupaci se zapojil do odbojové činnosti. Gestapo jej zatklo 6. července 1944, vězněn byl v Jihlavě a v Brně v Kounicových kolejích. Nacistický soude jej odsoudil k trestu smrti. Převezen byl do věznice v Breslau. To už se ale blížila fronta, a tak se brzy stehoval do Zwickau, kde se dočkal osvobození. Domů se vrátil 18. května 1945 a od září už učil na obecné škole ve Velkém Meziříčí, ale i tam musel, po změně režimu, skončit. Válečné útrapy ho ovšem dohnaly a naposledy vydechl 18. listopadu 1958.
Miloslav Milostný byl nositelem Československého válečného kříže 1914–1918 a Československého válečného kříže 1939–1945. V roce 1951 sepsal svoje paměti v jejichž úvodu píše: „Divně si osud pohrává s člověkem. Co se na jedné straně jeví jako zásluha, je na druhé straně provinění. Zač jsi byl dříve pochválen, za to musíš později pykat a trpěti."
Miloslav byl nejmladší ze čtyř dětí. Jeho bratr Bohuslav se stal také učitelem a učil v Horních Borech, Olší, Jersíně, Černé a v Rudíkově. Penzi trávil ve Velkém Meziříčí. I on se za druhé války zapojil do odboje. Zatčen byl den před svým bratrem. Zemřel 17. února 1942 při pochodu smrti do koncentračního tábora Nordhausen‑Dora. První Bohuslavův syn Karel se stal lékařem a také on se zapojil do odboje. Zatčen byl už 27. října 1941, odsouzen k trestu smrti a 8. září 1943 v Berlíně popraven. Druhý Bohuslavův syn Vlastimil se taktéž do odboje zapojil, spolupracoval s odbojovou organizací Rad tří. Měl to štěstí, že se osidlům gestapa vyhnul. Po roce 1945 žil a pracoval v Teplicích a okolí, kde se stal uznávaným elektrotechnickým inženýrem.
Petr Chňoupek
