Seriál ze zámku: Sbírka hodin
Zveřejněno 13. 3. 2023 14:00
Měření času provází lidstvo už od nepaměti. Přes hodiny sluneční, vodní či přesýpací jsme se postupně dostali k mechanickým strojům. Ve sbírkách velkomeziříčského muzea se nacházejí hodiny nejrůznějších velikostí, počínaje malými kapesními hodinkami a konče hodinami skříňovými. Bohužel ne všechny předměty se dostaly v minulosti do sbírek zcela kompletní, ale i tak mohou vyprávět svůj příběh.
I když hodinám některá ze součástek chybí, i přesto nám poskytnou zajímavé informace. Stanou se třeba malou kronikou, protože není výjimkou, že na zadní straně se nacházejí tužkou provedené poznámky. V těch se můžeme dozvědět jména majitelů těchto předmětů či informace o tom, kdy byly hodiny naposledy čištěny.
K nejmenším zástupcům naší sbírky se samozřejmě řadí oblíbené kapesní hodinky. V souvislosti s nimi musíme zmínit i litinový stojan z přelomu 19. a 20. století, do kterého bylo možno hodinky uložit. Je zdobený motivem rytířského pláště a přilby s chocholy ve formě ptačích křídel. Do staré inventární knihy byl zapsaný v roce 1958 a měl by pocházet z místní Breitenbachovy slévárny.
Naopak k největším předmětům patří přes 2 metry vysoké skříňové hodiny, jejichž stroj pochází z významné londýnské dílny hodináře jménem Godfrie Poy.
Rovněž anglický původ mají i zdobené mosazné hodiny, které byly díky svému čtverhrannému tvaru někdy označované jako hodiny věžové. Hodiny tohoto typu byly vyráběné od počátku 17. století a uchovaly si svoji podobu až do začátku 18. století. Ciferník přesahující šířku hodinové skříňky kryje hodinový mechanismus, který je sestavený z takzvaného „kotvového" krokového ústrojí se závažím. Střed ciferníku zdobí tepaný ornament, hodiny jsou vyvedeny římskými číslicemi a střídány motivem lilií na dlouhých stoncích.
U některých hodin už dnes nezjistíme, jak se do muzea dostaly a jaký je jejich příběh. Část sbírkových předmětů se v muzeu ocitla v rámci darování pozůstalosti, jako tomu je například v případě hodin malířky Zdenky Vorlové Vlčkové. U dalších předmětů zase víme, že je muzeum v minulosti zakoupilo. To je třeba případ stolních kyvadlových hodin, které jsou zdobené antickým výjevem ženy sedící pod palmou a hrající na lyru. Na výzdobě se zřejmě podílel sochařský ateliér Ondřeje Schweigla, který působil ve 2. polovině 18. století v Brně. Muzeum předmět do sbírek koupilo v roce 1946 za 1 000 korun od rodiny Radiměřských z Velkého Meziříčí.
Hodiny z pozůstalosti faráře
Měšťanské stolní skříňkové hodiny nesou jméno pražského hodináře Sebastiana Londerspergera. Do muzea se dostaly v roce 1970 z pozůstalosti kněze Aloise Malce narozeného roku 1855 v Hrbově. Později se stal farářem v Dobrém Poli, kde byl po své smrti v roce 1920 také pochovaný. Zajímal se o kulturu moravských Chorvatů, připravil pro ně modlitební knihu v moravské chorvatštině a pravidelně publikoval v časopise Český lid. Neméně zajímavé je ale určitě i to, že byl strýcem matematika a fyzika Františka Závišky, kterého tady ve Velkém Meziříčí v roce 1912 dokonce oddal.
Lucie Pavelcová
