Sportovní rybářství ve Velkém Meziříčí funguje už 125 let
Zveřejněno 2. 8. 2021 9:05
Pohled na rybáře sedícího u vody bereme dnes jako samozřejmost. Není pochyb o tom, že mnohé rybáře přitahuje klid vodní hladiny a úžasné přírodní scenérie, kterými se rádi nechávají obklopovat. Romantika bývá doplněna i poctivou prací. Rybáři se starají o to, aby řeky byly dobře zarybněny a nikdy z nich nevymizel život. Málokdo si uvědomí, že to dělají úctyhodných 125 let! Tak dlouhou a bohatou historii má sportovní rybářství v našem městě. Pojďme se společně ohlédnout zpět.
Již před rokem 1896 existoval na Moravě Zemský rybářský spolek. Sdružení bylo převážně německé, ale pozvolna začalo přibírat i členy české národnosti. Na sklonku roku 1896 vzniklo oficiálně Družstvo rybářů. Mělo 42 členů. Byl to patrně úplně první subjekt na Moravě se zcela samostatným hospodařením, který pečoval o rozvoj sportovního rybářství, ale věnoval se i úpravám a obnově rybníků.
V dubnu 1897 se schválily nové stanovy a došlo k přejmenování na Rybářský spolek. Toto datum lze považovat za oficiální počátek rybářství. Hlavními aktéry byli: místní poštmistr František Kittnar, Karel Jelínek a JUDr. Emil Kostka. O rok později měl spolek již 108 členů a kromě povodí hospodařil i na 5 hektarech rybníků. Rybáři se starali o dobré zarybnění řek Oslavy a Balinky. Spolek pořádal odborné kurzy, propagoval rybářský sport, ale také prováděl dozor nad průmyslovými podniky, které znečišťovaly řeky. Zdálo se, že není co zlepšovat. A přece.
V té době totiž přišel do Velkého Meziříčí mladý učitel František Veselý. Byl to velmi aktivní člověk. V roce 1897 absolvoval v Brně rybářský kurz a stal se vášnivým rybářem. Plně se zapojil do práce místního spolku. Na jeho popud se schválilo Vodní rybářské družstvo. Utvořilo se v celé délce toku řeky Balinky a Oslavy v tehdejším velkomeziříčském okrese. Tento pokrokový čin předběhl dobu o celá desetiletí. Jednalo se o první poříční svaz. Podobné svazy se u nás zakládaly daleko později, spíše za první republiky. Největší zásluhy si však vydobyl založením a vydáváním ryze českého časopisu Moravský rybář. Jednalo se o odborný časopis, který pojednával o chovu a hájení ryb. Tiskl se v místní tiskárně a vycházel nepřetržitě od roku 1902 až do roku 1920. Poté byl odkoupen Ústřední jednotou rybářskou ve Vodňanech a dále se vydával pod názvem Česko – Moravský rybář. Dnes populární časopis Rybářství je vlastně nástupcem časopisu vzniklého v našem městě! Časem se stal pan Veselý řídícím učitelem. I přes větší pracovní zaneprázdněnost nijak neslevil ze svých aktivit na poli rybářském. Pořádal rybářské semináře. Díky němu se do města sjížděli přední odborníci. Svým zaujetím a nadšením pro rybářství získal mnoho nových příznivců. Jeho zásluhou u nás vznikl Ústřední zemský svaz spolku, družstev a rybářských společenství Markrabství moravského se sídlem ve Velkém Meziříčí.
První světová válka výrazně narušila rybářský sport. Mnoho členů donutili narukovat. Hlad hnal pytláky k řekám. Velké škody na rybích osádkách způsobili rakouští Italové. Lovili ryby všemožnými způsoby a vody totálně zplundrovali. Podařilo se zhatit dlouholetou práci místních rybářů. Také 2. světová válka se zapsala do historie smutným písmem. Nelze opomenout tragické poslední dny války, kdy přišlo o život 56 místních obyvatel, z nichž bylo 10 členů místního rybářského spolku. Po válce se rybářský sport začal postupně vzpamatovávat z válečných hrůz a útrap. Škody se naštěstí podařilo zacelit a členská základna se opět začala rozšiřovat. Dne 18. 4. 1946 zakládá Rybářský spolek Rybniční družstvo s.r.o., jehož členy jsou všichni členové Rybářského spolku. Podařilo se opět sjednotit povodí od Radostína po Tasov. Názvy se postupně mění na Lidový rybářský spolek a poté na místní organizaci Českého rybářského svazu. Nový výbor musí řešit mj. i problémy, jako např. trvalé znečišťování řeky Balinky místní mlékárnou a otravu ryb podnikem ZAZ.
V 50. letech organizaci přidělili všechny vodní plochy, o které neměl státní podnik zájem. Bylo to na sto dvacet rybníků! Byly mezi nimi i nádrže o několika metrech na dvorech vesnických stavení. Organizace se snažila řádně hospodařit asi na polovině z nich.
Obecně lze na 50., 60., a 70. léta pohlížet jako na dobu budování. Vznikly nové rybníky Lalůvka 1 a 2. Nový výbor včele s předsedou V. Součkem (viz foto) zasedl v roce 1957 a funkci ústředního hospodáře vykonával B. Veselý. Vydatným pomocníkem byl V. Bryša (vedoucí výzkumné rybářské a hydrobiologické stanice). Nikdo netušil, že začíná druhá slavná éra sportovního rybářství ve městě. V roce 1959 zde zavedli čistě pstruhové revíry a zahájila se práce s mládeží. Děti mohly navštěvovat dokonce dva rybářské kroužky.
V roce 1963 se otevřela nově vybudovaná přehradní nádrž Mostiště, což se pozitivně projevilo na zvýšení zájmu o sportovní rybolov. Zatímco v roce 1958 měla organizace 215 členů, po zahájení lovu na přehradě stoupl jejich počet až na 800! Na zarybnění získala organizace dost finančních prostředků. Na přehradu se sjížděli rybáři z celého okolí a lovili trofejní kusy. A tak není divu, že se v celostátním tisku nazývala rybářským rájem. Tehdejší předseda Souček obdržel dokonce od prezidenta republiky vyznamenání, stejně jako ostatní funkcionáři.
V roce 1978 došlo ke změně. Na přehradě mohli najednou chytat jen ti, co měli jiné průkazy než rybářské – stranické. Jezdili sem příslušníci tehdejší nomenklatury, vysocí důstojníci STB, SNB a armády. Rybářům, kteří revír nasadili, bylo odepřeno i pouhé právo vstupu.
Rok 1989 byl rokem převratných politických změn. Dotkly se i rybářství. Dříve se tolik nebral zřetel na vlastnická práva. Občas se ukázalo, že ne vždy byli rybáři řádnými majiteli, takže občas investovali materiál i svoji práci do cizího. A když se původní majitelé či restituenti začali o rybníky hlásit, najednou se jich museli vzdát. Např. Lalůvku 1 si museli pronajmout a Lalůvku 2 museli dokonce odkoupit. Podobné to bylo u vybudovaného areálu svazu – provozní budovy a rybochovného zařízení.
Heslo zakladatelů sportovního rybářství ve Velkém Meziříčí znělo: Hojnost rybníků a rozumný chov. Tato slova jsou natolik pravdivá, že by zasloužila vytesat do kamene. A jelikož se rybáři podle nich řídili, dosáhli v chovu ryb na tehdejší dobu až neuvěřitelných úspěchů. Naštěstí si je neponechávali pouze pro sebe, ale dokázali se o ně podělit a předávat je dál.
Jak jsou na tom rybáři dnes? Od roku 1990 působí pod názvem MRS (Moravský rybářský svaz), z. s. pobočný spolek Velké Meziříčí. Obhospodařují zhruba 30 hektarů vodních ploch. Dokonce během posledních 10 let odkoupili i dalších deset rybníků a zbytek si pronajímají. Vedle kapra, štiky probíhá i chov amura, candáta, lína nebo dnes už ohrožených druhů ryb (jelce tlouště, ostroretky, mníka). Většina ryb pochází z vlastní produkce. Mají dvě rybochovná zařízení, manipulační sádky, vlastní autodopravu a veškerou techniku potřebnou k chovu a lovení ryb.
Výročí 125 let od založení vybízí k bilancování. Rybáři prožívali dobu, kdy se jim dařilo a sklízeli jeden úspěch za druhým. Nevyhnuly se jim však ani pády, které je vracely zpět a oni museli začínat zase od nuly. Za to, že to nikdy nevzdali a místní řeky jsou stále plné života, si jistě zaslouží naše poděkování. Nejen významné osobnosti, ale i stovky bezejmenných členů spolku, kteří místní rybníky nadšeně a s láskou budovali.
Iveta Ondráčková
