První kapelu jsem založil na vojně, kam jsem si vezl místo buchet havajskou kytaru, vzpomíná kapelník Pavel Abeska
Zveřejněno 5. 11. 2021 14:26
Po světě rozdává radost už 80 let, hudebně více než 60. Řeč není o nikom jiném než o geniálním hráči na kytaru, Pavlu Abeskovi. K jeho významnému jubileu se přidalo i výročí 40 let od založení kapely Stetson. V říjnu tak oslavil své narozeniny a v listopadu chystá koncert pro všechny milovníky nejen country hudby. Hudebník Pavel Abeska nám zodpověděl otázky jako například: Jak se dostal k muzice, proč mu nestačila obyčejná kytara i co dělá ve volných chvílích, když se zrovna nevěnuje hudbě.
Na konci srpna jste oslavil životní jubileum. Co jste si ke svým osmdesátým narozeninám přál?
Moje přání bylo takové, aby moje zdraví sloužilo tak, abych mohl provozovat všechny svoje koníčky. To je moje skromné přání, myslím, že když budu mít zdraví a budu moct dělat to, co rád dělám, tak budu žít šťastně a spokojeně.
Od základní školy hrajete na kytaru, kdo vás k hudbě přivedl?
Rodiče nás do muziky nenutili, měli však radost, když nás slyšeli zpívat a hrát na kytary. Doma jsme měli k dispozici dvoje housle, flétnu a mandolínu, na tyto nástroje však nikdo z mých sourozenců nehrál. Doma zněly jen kytary, piano a akordeon. Od mých 11 let jsme jezdili sami s o rok starším bráchou na čundry, kde jsme museli zvládat všechny tábornické činnosti včetně vaření. Rodiče většinou nevěděli, kde jsme. První kytaru španělku jsem si koupil z našetřených peněz za ministrování někdy ve 13 letech. Brácha hrál na kytaru o něco dříve. Kytary jsme si brali i na čundry, kde jsme si u ohně hráli trempské písničky. V té době jsem – asi rok 1954 – často poslouchal v rádiu Laxemberk country muziku, kde hrálo dobro, havajská kytara, později steelkytara. Zvuk těchto nástrojů mě upoutal natolik, že jsem si kytaru upravil tak, abych na ni mohl hrát jako na havajskou kytaru, nebo dobro. Brácha, když to viděl, tak obětoval první svoji výplatu a koupil mi v roce 1957 elektrofonickou havajskou kytaru. V tu chvíli začala moje muzikantská kariéra. S novým kvalitním hudebním nástrojem jsem chtěl hrát veřejně. Zapojil jsem se proto do estrádního souboru při Domu osvěty.
Roky utíkaly a já se postupně zdokonaloval. Pořídil jsem si druhou havajskou kytaru, takže jsem měl dvoumanuálovou, jednu ladění C6 a druhou C7. Motivovala mě hudební skupina Kučerovci, kde dominantní nástroj byla havajská kytara. Hráli písně havajské, tahitské, indonéské, mexické, jihoamerické, nechybělo ani americké country.
První kapelu jsem založil na vojně, kam jsem si vezl místo buchet havajskou kytaru. S písní Dobrý den majore Gagarine jsme vyhráli plukovní kolo (1960). Po vojně jsem založil kytarovou skupinu, která se stala součástí zájmové činnosti JKP. Do Jednotného klubu pracujících ROH Velké Meziříčí jsem nastoupil jako první uvolněný pracovník v roce 1964. Měli jsme až 36 vystoupení do roka. V kapele zpíval brácha Jirka a Irena Horká, která se po 45 letech stala mojí přítelkyní. Kapela se rozpadla, když se členové postupně rozjeli do okolních měst založit rodiny. Moji hudební nečinnost využil kapelník nejvýznamnějšího tanečního orchestru tady, Miloš Havlíček, a nabídl mi místo kytaristy. Nabídku jsem přijal. Pro mě to byla další motivace se zdokonalovat. Pořád jsem však toužil po pedálové steelkytaře. Díky mojí práci jsem postupně navazoval kontakty se všemi steelkytaristy, kteří koncertovali v JKP. Jako byl Jerry Douglas – USA, Rob Anderson – Kanada, Janne Lindgrem – Švédsko, Franta Fridrich KTO, Jirka Zima – Tučňáci. Od posledně jmenovaného jsem koupil starší steelkytaru, doma stavěnou, ale ta nebyla dokonalá.
V roce 1987 jsem od něho obdržel pozvání na seminář steelkytaristů konaný v Praze. Z republiky se nás sjelo něco přes 10. Lektor byl mně již dobře známý Janne Lindgrem ze Švédska. Do 14 dnů po semináři jsem dostal z Německa dopis od mně neznámého Heika Aehle, který mi nabídl pomoc, která trvala 25 let. Dodnes jsem mu zavázaný, posílal mně spoustu kazet a cédéček s nahrávkami amerického country, kde hrála pedálová steelkytara, k tomu další studijní materiály a struny, které se u nás nedaly koupit. Několikrát mě navštívil, naposledy před dvěma lety, kdy si zahrál se Stetsony.
Čím je havajská kytara odlišná od té běžné, kterou známe? Znáte ještě někoho jiného v okolí, kdo na ni umí hrát?
Klasickou kytaru máte zavěšenou na těle, na havajskou i steelkytaru hrajete, když je máte položené. Havajská má oproti steelkytaře podstatně omezené možnosti. Na havajské kytaře se pohybujete válečkem po 6 strunách při hraní melodie nebo akordů, ale na steelkytaře můžete zahrát celou stupnici nebo desítky akordů, aniž byste pohybovala válečkem, neboť všech 10 strun má zavěšených na pohyblivých váčkách, kde se pomoci pedálů a 5 kolenových pák mohou povolovat nebo napínat, a tak snížit nebo zvýšit struny o 1 tón, půltón nebo obojí.
Často skloňujete steelkytaru. Můžete říct, jak složité bylo sehnat na ni struny, kdo byl vaším dodavatelem a mentorem?
Steel kytary se u nás neprodávaly. Přes přítele Heika jsem navázal kontakt s prezidentem mezinárodní asociace steelkytaristů v USA Dewittem Scottem, zareagoval na můj dopis nabídkou několika použitých steelkytar. Vybral jsem si světovou značku Emmong, se kterou jsem velmi spokojen. Cena nové steelkytary se pohybuje kolem 5 tisíc dolarů, tehdy byl kurz 27 korun, takže nová nepřicházela v úvahu. Doprava stála 300 dolarů. Musel jsem si zřídit valutový účet a peníze posílat předem. Stejná situace byla při shánění strun, sada stála 17 dolarů plus poštovné. Život bez steelkytary si nedovedu představit. Rád bych, kdyby se našel někdo, kdo by se ode mě naučil hrát na tento úžasný nástroj. Zájemci by mě třeba přes redakci mohli kontaktovat.
Jste frontmanem kapely Stetson, která letos slaví 40. výročí od svého založení, můžete zavzpomínat na své začátky v kapele?
Stetsony založil Karel Bílek zprvu jako duo, poté se Stetson začal postupně rozrůstat o další členy. Když jsem se stal členem kapely, nabídl jsem v roce 1985 možnost působení pod JKP, kde byly velmi dobré podmínky. Tehdy jsem ještě hrál na havajskou kytaru. Za dobu existence prošlo kapelou na 40 hráčů a zpěváků.
Stetsoni dokonce absolvovali turné po Švédsku, jsou některé koncerty, které vám uvízly v paměti?
Stetson za 40 let své existence absolvoval stovky vystoupení na Portách, Horáckém džbánku, festivalech, Náměšťské placce, brněnské Country opeře, Brněnských veletrzích apod. Uspořádal na 20 vánočních koncertů v JC i v Brně. Na celou řadu zajímavých a výjimečných vystoupení vzpomínám. Třeba týdenní pobyt ve švédském Vansbro se třemi koncerty a úžasným poznávacím programem byl nezapomenutelný. Do Vansbra jsme jeli v rámci výměny měst (pozn.: Vansbro je do dnešního dne velkomeziříčským partnerským městem). Vzpomínám na dvě vystoupení pro zahraniční hosty na hotelu Všemina ve Slušovicích. Ředitel hotelu poslal pochvalný dopis řediteli JC za vzornou reprezentaci města Velké Meziříčí.
Plánujete nějaké oslavy, kam by mohla zavítat i veřejnost?
Plánujeme slavnostní večer v sobotu 20. listopadu. Máme pozvanou country kapelu Dobrá pára a taneční skupinu Tanzanit. S námi vystoupí bývalí hráči a zpěváci, takže slavnostní večer bude velmi pestrý. Vstupenky jsou v předprodeji na programovém oddělení Jupiter clubu za jednotnou cenu 180 korun.
Jaké máte jiné aktivity kromě hudby?
Pravidelně a rád cvičím, abych si udržel fyzičku, můj nástroj je těžký nejen na hraní, ale i na manipulaci, váží 30 kilo. Moje přítelkyně Irena je lektorkou cvičení jógy a aqua aerobiku. Organizuje každoročně pobyt seniorů v Chorvatsku, kde cvičíme na souši i v moři. Naučila mě zdravému způsobu života. Jsem dlouholetým členem SaBBy v Brně (sdružení aktivních babiček a dědečků). Zpívám a hraji na kytaru na různých akcích organizovaných SaBBou, Kaveeskou a Rozkou Brno. Pro pořadatele pořizuji filmovou dokumentaci. Rád maluji, obrazy jsem vystavoval v JC, a také v Lipsku, kde jsem byl pověřen organizací pobytového recipročního zájezdu výtvarníků Jihomoravského kraje. Díky mým aktivitám mám spoustu přátel, kteří jsou v mém životě velmi důležití. Snažím se žít pozitivní život, jsem veselý typ člověka, kterého baví zpívat a hrát a vyprávět anekdoty.
Děkuji za rozhovor a přeji vám, abyste nadále rozdával optimismus jako při našem setkání.
Zuzana Najtová
