Rychle mi došlo, že se potýkám s největší výzvou ve svém dosavadním životě, zhodnotil starosta města Alexandros Kaminaras
Zveřejněno 19. 3. 2021 8:49
Zeptali jsme se starosty města Alexandrose Kaminarase na jeho roční působení ve funkci i na jeho osobní život. V rozhovoru prozradil mnohé o svém původu, současnosti, vizích i plánech do budoucna.
Od 26. února 2020 jste starostou města Velké Meziříčí, jak hodnotíte první rok ve své funkci?
Ten rok byl doslova jízdou! Nejen, že jsem se stal starostou města, ale ve stejné chvíli jsem měl sotva měsíčního syna a do vypuknutí koronavirového chaosu zbývaly zhruba 2 týdny. Rychle mi došlo, že se potýkám s největší výzvou ve svém dosavadním životě. První rok ve funkci starosty proto utekl mrknutím oka a v této chvíli již můžu s větším klidem říct, že dělám práci, která mě ohromně naplňuje, protože je to práce, jejímž pravým smyslem je starost o lidi a zlepšování prostředí, ve kterém žijeme.
Začínal jste v nelehké době, ani ne měsíc po vašem zvolení vypukla koronavirová pandemie. Už 19. března 2020 jste děkoval dobrovolníkům za prvních tisíc ušitých a darovaných roušek. Překvapila vás vlna solidarity, která se šířila městem?
Funkce starosty je specifická v tom, že se okamžikem jmenování stáváte nejen šéfem desítek zaměstnanců města, ale jdete také do čela orgánů krizového řízení, které za normální situace zasedají zřídka. Avšak krátce po mém nástupu jsem musel svolávat k zasedání krizový štáb každý týden a přesto, že všichni členové tohoto krizového orgánu mají dlouholeté zkušenosti, nastalá situace byla nová pro všechny z nás a předem připravené krizové plány s takovou pandemií nepočítaly. Výborně v tu chvíli začaly fungovat Sociální služby města Velké Meziříčí s podporou dobrovolníků z řad skautů, skrze které jsme realizovali sběr a následnou distribuci roušek. Velmi rychle přicházeli s nabídkou různých forem pomoci lidé z celého města, kterým jsem se jmenovitě snažil děkovat prostřednictvím médií. Byla to ohromná vlna solidarity, která částečně souvisela s vidinou brzkého konce koronavirové krize. Ta vidina zlepšení není bohužel ani po roce blíže a já v lidech vnímám velkou frustraci. Domnívám se však, že naději v návrat do normálního života znamená očkování, které bude snad brzy dostupné pro všechny z nás.
Nastupoval jste do funkce s nějakou vizí? Můžete zhodnotit, jak se vám daří dosahovat vámi nastavených cílů?
Tou vizí je funkčnější, atraktivnější a krásnější město, ve kterém se nám bude dobře žít a do kterého se budou lidé po studiu na vysoké škole vracet. Zhmotnění této vize znamená rozvoj města opřít o kvalitní rozvojové plány. Některé koncepce již město z minulosti má, další pořizujeme v této chvíli. Zásadní podmínkou pro kvalitní městský rozvoj je kontinuita politického směřování, díky kterému jsou jednotlivé investiční záměry v souladu s jedním strategickým dokumentem. Tímto způsobem lze město rozvíjet jako kvalitně propojený a funkční celek. Je to dlouhodobý proces, který zpravidla přesahuje mnoho volebních období a tím je i kamenem úrazu většiny měst. Každé nové vedení města chce mít svůj „podpis", a tak realizuje věci navzdory těmto dlouhodobým strategickým koncepcím, a město se tak obrazně řečeno lepí po částech do nesourodého celku, který spíše nefunguje. Mnou často zmiňovaná Litomyšl je příkladem města, které po 30 let respektuje jeden rozvojový plán. Je to město stejné velikosti a rozpočtu jako Velké Meziříčí, přesto úplně jiné – vřele doporučuji k rodinnému výletu. Pokud se nám i díky mému působení na městě podaří alespoň o trochu té vizi přiblížit, budu to považovat za úspěch.
Velmi často se skloňuje areál bývalého Svitu. Prozradíte vaše ideální představy o využití této cenné lokality?
Jsme v „Meziříčí" a přitom nemáme náplavku = nemáme jediný kousek upraveného břehu řeky, který by se dal využít pro rekreaci, nemáme park v majetku města se stínem a pobytovými plochami s herními a vodními prvky, nemáme cyklostezku s kvalitním povrchem, nemáme parkovací domy, které by odbavily auta z náměstí a to mohlo být konečně náměstím, kde chcete trávit čas, nemáme dostatečnou občanskou vybavenost, administrativní prostory, nemáme napojení pěší ani funkční, které by propojovalo střed města s přilehlými rezidenčními lokalitami, nemáme místo, kam chcete zajít, když nemáte plán a víte, že vás něčím překvapí, protože se tam bude vždy něco dít, dáte si tam zmrzku nebo pivo nebo nic a stejně budete mít pocit příjemně stráveného času. Svit znamená šanci pro město Velké Meziříčí vše výše zmíněné získat.
Opět se otevírá rozporuplná otázka rekonstrukce velkomeziříčského náměstí. Od architektonické soutěže uplynulo už pět let. Naznačíte, jak by mohla modernizace vypadat?
Ano, od soutěže uplynulo 5 let a náměstí je stále v žalostném stavu. Přitom soutěž přinesla několik mimořádně kvalitních návrhů. V létě jsem si nechal z archivu do kanceláře přinést soutěžní panely autorů třech vítězných návrhů a přes půl roku na ně přes desku pracovního stolu koukám. Jako architekt a urbanista si dovolím tvrdit, že jsou mezi nimi minimální kvalitativní rozdíly. Jsou zkrátka všechny velmi dobré – první, druhý i třetí. A pokud se pět let s náměstím nic neděje, protože zde existuje politický spor, při kterém jedni chtějí prvního a druzí chtějí druhého, tak já říkám: Pojďme jednat s tím třetím, protože je stejně dobrý a předmětem zastupitelského sporu nikdy nebyl. Snažím se na to dívat čistě pragmaticky – máme rozbité náměstí, které je třeba opravit. Máme zde necelý milion korun investovaný do architektonické soutěže, za který město mimo oněch soutěžních panelů dosud nezískalo nic. Pokud zastupiteli přijatelná cesta vede skrze spolupráci s autorem třetího návrhu, pojďme touto cestou a konečně opravme náměstí. Pokud v dubnu schválíme spolupráci na dopracování architektonické studie s autorem třetího návrhu, můžeme v příštím roce pořídit kompletní projektovou dokumentaci a v roce 2023 začít s rekonstrukcí.
Rady města i zasedání zastupitelstva, v jejichž čele vystupujete, vždy obsahují mnoho bodů ke schválení. Jaké záměry chcete stihnout uskutečnit do konce volebního období?
Předně bych si přál, aby koncem tohoto volebního období bylo slovo „koronavirus" dávnou minulostí a svět byl opět v pořádku. Mrzí mě, že spoustu věcí, které jsme pro lidi připravili, nemůžeme zatím ukázat – například krásné nové prodejní stánky, které bychom chtěli několikrát za rok umístit na náměstí pro sezónní trhy. Je samozřejmě mnoho velkých investičních věcí, které bych si přál, abychom v příštích dvou letech stihli – namátkou mohu zmínit zahájení stavby inženýrských sítí pozemků pro rodinné bydlení na Hliništích, rekonstrukci zimního stadionu, sportovišť Areálu zdraví a rekonstrukci domu pro seniory, pořízení projektové dokumentace pro rekonstrukci náměstí, pořízení územní studie pro území Svitu a Riegrových sadů, realizaci a projektovou přípravu okružních křižovatek nebo umožnění pokračování bytové výstavby v Čechových sadech dle nové územní studie.
Být nejvyšším představitelem města je bezesporu zodpovědné poslání. Je něco, co vás ve funkci překvapilo, ať už příjemně, nebo v negativním slova smyslu?
Negativním překvapením pro mě bylo zjištění, že se člověk nástupem do politické funkce stává v pohledu některých lidí okamžitě někým podezřelým. Někým, kdo má jistě nějaké skryté osobní zájmy, protože od 90. let přece registrujeme celou řadu politiků zneužívajících své tehdejší funkce a přece není možné, aby tu práci někdo začal dělat s pouhým zájmem zlepšit město. V dnešní době jsou tato podezření navíc důkladně a pravidelně živena různými médii, která při honbě za vysokým počtem čtenářů = ziskem z reklamy tvoří konspirační články plné zavádějících informací. A protože jsme si odvykli o věcech více přemýšlet, často nám stačí dostatečně zavádějící titulek pro potvrzení toho podezření z „něčeho". Ve chvíli, kdy se stanete veřejnou osobou, začnou o vás psát a diskutovat lidé, se kterými se ani neznáte a nikdy jste s nimi nejednali. To je něco, na co se člověk musí naučit dívat s nadhledem. Jsem rád, že kolem sebe mám jak na radnici, tak ve Společně VM skvělý tým lidí, za kterým začínají být vidět výsledky, a největší odměnou potom je, když někdo sám od sebe přijde a řekne, že to, co děláme, je dobré.
Vystudoval jste České vysoké učení technické v Praze a strávil půl roku v Singapuru na prestižní National University of Singapore. Původní profesí jste architekt, co vás vedlo k politice a co mají tato dvě povolání společného?
Ta povolání toho mají společného mnoho, vlastně se prolínají. Většina investičních akcí jsou akce stavebního charakteru a rozvoj města, který tak často skloňuji, je z velké části urbanismus. Takže svoje vzdělání vnímám jako nesmírnou výhodu při výkonu funkce starosty města. I proto jsem přesvědčen, že jsem od architektury neodešel – pouze už nekreslím a spíš rozhoduji a koordinuji. S myšlenkou jít do politiky za mnou přišel Honza Bílek, který měl správnou úvahu v tom, že pokud chceme věci, které nám vadí, měnit, musíme do politiky vstoupit. Já jsem si v tu chvíli uvědomil, že mám na výběr mezi možností zůstat v diskuzích u piva, při kterých budeme zpochybňovat rozhodnutí politiků a vykládat o tom, jak bychom to udělali lépe, anebo možností se politikem stát a udělat to lépe. Vybral jsem si tu druhou možnost.
Jistě by vás rádi čtenáři poznali i z jiného než pracovního hlediska. Příjmení Kaminaras prozrazuje, že vaše kořeny sahají za hranice České republiky. Můžete představit svůj původ?
Můj otec je z Kypru, kde jsem se i narodil. Na Kypru mám stále polovinu rodiny a rád se tam každé léto vracím. Je to krásný středomořský ostrov, kde žijí laskaví lidé se smyslem pro pohostinnost – ostatně to jsou znaky středomořské mentality myšlení. Moje matka je z Olší nad Oslavou, kde moji předci po generace žili a já v tom chci se svou rodinou pokračovat. Považuji za důležité se starat o prostředí, které nás vychovalo, ze kterého jsme vzešli.
Žijete v místní části Olší nad Oslavou a máte čtrnáctiměsíčního syna, co dalšího o sobě prozradíte?
Táta je profesí stavební inženýr a v minulosti projektoval železnice, letiště a přístavy na Středním východě a s tím se pojilo i několik stěhování v mém raném dětství. První vzpomínky ze svého života mám z Libye, kde se moji rodiče potkali (moje máma tam svého času pracovala jako zdravotní sestra). Po Libyi jsme žili v Ománu, poté na Kypru, kde už jsem vychodil první třídu, kterou jsem si následně zopakoval v české verzi v ZŠ Mostiště a většinu dětství už prožil zde – v okolí Velkého Meziříčí. Když zmiňujete tu místní část – s hrdostí říkám, že po tom, co jsem žil v zahraničí a procestoval mnoho zemí světa, je mi ze všeho nejblíž téma moravské vesnice a všeho, co k ní patří jako tradice, zvyky, sezónní slavnosti a humor (ne buranství – to nesnáším). Mám rád tu soudržnost malé komunity, sousedskou výpomoc, vzájemnou péči. I když moje vizáž a jméno mohou klamat, jsem rozhodně více Čechem než Kypřanem.
Uvádíte, že rád objevujete přírodní krásy Vysočiny, hrajete fotbal, běháte a máte obecně rád sport. I přes vaši časovou vytíženost řekněte, jak trávíte svůj volný čas?
Za současné situace platí pouze, že o víkendech chodím rád na procházky do přírody a trávím čas se svou rodinou, která mě v pracovním týdnu skoro nevidí. Jsem velmi společenský člověk – ostatně povaha mojí práce si tuto vlastnost přímo žádá – a za celý týden toho při různých jednáních a setkáních namluvím a naposlouchám tolik, že víkendy ve větším klidu a tichu vítám, ale přesto už vyhlížím doby, ve kterých budou plné stadiony lidí, na náměstích koncerty a život v ulicích. Moc nám všem přeji, a v rámci možností našeho města se pokusím přispět k tomu, aby to bylo brzy!
Zuzana Najtová
