V autě žijete stejně jako doma, zásadní rozdíl je v prostoru, říká Vendula Žáková
Zveřejněno 16. 1. 2020 10:21
„Rodina pro mě neznamená místo, ale spíše lidi, na kterých mi záleží," říká nomádka Vendula Žáková, která na Velkomeziříčsku zorganizovala dvě přednášky. Jaké má dojmy přednášející z místního publika, jak přišla k takovému způsobu cestování nebo jak se živí, to a mnoho dalšího nám Vendula svěřila v následujícím rozhovoru.
Kdy přišel ten zásadní zlom, že jste si uvědomila, jaký obrovský význam pro vás má cestování?
Když jsem si uvědomila, že si i studijní obor na vysoké škole vybírám podle počtu zahraničních stáží.
Kolik zemí jste zatím stihla procestovat? Jaká země ve vás zanechala největší vzpomínky? A je zároveň nějaká země, kam se už nemáte v plánu vracet?
Procestovala jsem 36 zemí. Ale necestuji proto, abych si je odškrtla ze seznamu, snažím se poznat danou zemi a její kulturu do hloubky, dobrovolničím, žiju s místními, cestuji takzvaně pomalu. Veliké překvapení a jedna z nejvíce rozmanitých a krásných zemí pro mě bylo Japonsko. Jejich unikátní kultura, historie, výborné jídlo a moc príma lidi. Asi nemám zemi, na kterou bych zanevřela a říkala si, že už se tam nikdy nevrátím.
Nejenom v Austrálii zažívá vanlife obrovský boom. Sociální sítě jsou v dnešní době plné příspěvků lidí, kteří se rozhodli obrátit svůj život naruby a procestovat kus světa autem. Kde se zrodila vaše první myšlenka, že byste i vy mohli nasednout do auta a začít cestovat?
Na Zélandu je to hodně rozšířený životní styl. Pro mě to byla kombinace více faktorů, nebyla jsem spokojená s prací v korporátu, nechtěla jsem věci hromadit, ale naopak žít minimalisticky. To rozhodnutí všechno prodat a odstěhovat se do dodávky bylo v podstatě jednoduché, protože se prostě jevilo jako jediné správné.
Romantické západy slunce, dobrodružství, žádné omezování a plánování... Má tento životní styl vůbec nějaká negativa? Na co by si měl nomád začátečník dát pozor?
Přesně tak to většinou vypadá na sociálních sítích a realita je podstatně odlišná. V autě žijete stejně jako doma. Zásadní rozdíl je v prostoru. V dodávce ho máte minimum. Pro někoho splněný sen, pro někoho noční můra. Podle mě sociální sítě můžou i za to, že mají pak cestovatelé přehnaná očekávání a ve finále jsou zklamaní. Proto pořádám přednášky, kde chci mluvit o životě v dodávce se všemi plusy i zápory.
Spoustu čtenářů asi zajímá, kde na to všechno vzít? Hledáte si během vašich cest brigády? Za co utrácíte nejvíce peněz?
Můj život bych shrnula asi nějak takto: hodně pracuji, hodně šetřím a pak hodně a dlouho cestuji. Cestování opravdu není drahá záležitost, ale musíte vědět, jak správně cestovat, ubytování v 5* hotelech k tomu nepatří. Důležité je žít jako místní, nechodit do restaurací, ale stravovat se na místních trzích, nejezdit taxíky, ale veřejnou dopravou, co nejvíce chodit pěšky, pomáhat komunitě, vybudovat si kontakty. Co se týče peněz, na cestách pracuji online v marketingu, správě sociálních sítí, píšu články a nedávno jsme začali i fotit pro turistický ruch a různá ubytování v dané zemi. Nejvíce peněz při životě v dodávce padne určitě za naftu a jídlo.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte pocit, že se pomalu blížíte věku, ve kterém se budete chtít usadit a trávit více času na jednom místě?
Plánuji další dodávkovou expedici Austrálií nebo Jižní Amerikou. Rodinu jednou určitě chci, jen to mám asi nastavené jinak než většina ostatních. Rodina pro mě neznamená místo, ale spíše lidi, na kterých mi záleží.
Přeci jenom vést takový život není v Česku, ba dokonce v malé vesničce na Vysočině, úplně obvyklé. Setkala jste se někdy otevřeně s kritikou vašeho životního stylu?
Obvyklé to asi není, ale přijde mi, že těch alternativní životních stylů neustále přibývá. Překvapivě jsem se s kritikou otevřeně nesetkala. Většina lidí mě podporuje v tom, co mě dělá šťastnou, a souhlasit samozřejmě nemusí, stačí, když moje rozhodnutí respektují.
V prosinci jste na Velkomeziříčsku měla dvě přednášky. Jak hodnotíte místní publikum?
Opravdu mě bavila ta různorodost a všechny věkové kategorie, které téma cestování zajímá. Na přednášce se objevily jak osmdesátileté babičky, tak žáci základní školy, padlo velké množství parádních dotazů a vůbec přednášelo se mi opravdu skvěle.
Zuzana Najtová
