Tereza z Velkého Meziříčí doplavala až na olympiádu
Zveřejněno 20. 9. 2024 9:55
Tereza Dovicová, čtrnáctiletá školačka z Velkého Meziříčí, to nemá v životě vůbec lehké. Od narození trpí dětskou mozkovou obrnou. I přesto všechno žije normální spokojený život, na který kouká s nadhledem a se sympatickým sarkasmem. Nic nevzdala a bojuje. Před dvěma lety se dala na plavání a letos reprezentovala Kraj Vysočina na olympiádě dětí a mládeže v paraplavání. A neztratila se. V disciplíně 100 metrů znak vybojovala páté místo a v disciplínách 100 metrů volný způsob a 50 metrů volný způsob shodně sedmá místa.
„Plavu v Brně, v klubu SK Kontakt Brno," připomíná Tereza a k samotnému paraplavání s trochou nadsázky dodává: „Pravidla jsou skoro stejná jako u normálního plavání, ale jsou úplně jiná."
Výhodou tohoto sportu je, že paraplavec nepotřebuje nic navíc, žádné kompenzační pomůcky, žádné extra vybavení. „V České republice je to dneska nejrozšířenější parasport," dodává Tereza. Pravidla jsou upravená tak, aby vyhověla potřebám hendikepovaných sportovců. Plavci jsou podle míry postižení zařazeni do příslušné klasifikační třídy a dosažené časy se přepočítávají podle koeficientu pro jednotlivé třídy. Paraplavci plavou prsa, znak, kraul, motýlek, tak jako ostatní plavci. „Volný způsob u zdravých plavců je kraul, my můžeme plavat, jaký plavecký způsob chceme," doplňuje Tereza.
Tereza nemůže hýbat nohama, takže plavání je pro ni stoprocentní práce rukou. „Co se týče nohou, mám ve vodě jediný úkol, aby byly pevné, nehýbaly se a udržely se na hladině. Plavu pouze rukama a trupem," popisuje Tereza. „Pro hendikepované plavce je těžší udržet se ve splývavé poloze. Je to složitější. Je to první věc, kterou se musí paraplavec naučit," dodává maminka Lenka. Hendikepovaní plavci se učí nejprve plavat na zádech, protože je to poloha, která jim umožňuje volně dýchat, takže prvně se učí znak. A co se týče síly v rukou, tak Tereza chodí na fyzioterapii, kde ruce také posiluje. „Posilování je pro mě každé sednutí na vozík," dodává.
Tereza plave dva roky a letos už zamířila na olympiádu. „Pro mě to bylo trochu snadnější, protože na Vysočině není paraplavecký klub, ale kdybych byla úplně levá, tak mě tam nenominují," říká se smíchem Tereza. A úplně levá opravdu není, protože, jak už jsme uvedli, z toho nakonec bylo krásné páté místo na 100 metrů znak. „Znak je Terezčina hlavní disciplína," dodává maminka Lenka a Tereza ji hned doplňuje: „Další plavecké způsoby se učím." Tereza trénuje v bazénu dvakrát týdně.
„Jak Terezka říkala, že plave dva roky, tak dva roky plave v plaveckém klubu, ale do bazénu chodila už jako miminko," upřesňuje Lenka, ovšem Tereza ji hned doplňuje. „Do klubu jsem přišla jako neplavec, ale jako neplavec, který se nebojí vody."
Olympiáda dětí a mládeže určitě nebyla pro Terezu jediným závodem. „Během roku máme pět pohárových závodů. Už mám za sebou tři z nich a na podzim mě čekají ještě dva. A taky už proběhlo mistrovství České republiky. Tam jsem plavala na třech tratích a na všech jsem si zaplavala osobní rekordy," pochlubila se Tereza. Její výkonnost má stoupající tendenci a dá se říct, že závod od závodu se zlepšuje. „Kvůli olympiádě dětí a mládeže začala plavat stovkové tratě. Obvykle plavci s její mírou postižení plavou pouze padesátimetrové tratě," doplňuje maminka, ale Tereza hned kontruje: „Já jsem za to ráda, protože ty stovky mám možná radši než ty padesátky. Nemám ráda sprinty, jsem spíš vytrvalostní typ."
Samotná olympiáda byla jiná než ostatní závody. „Plavali jsme všichni dohromady – zdraváči, my. Bylo to divoké. Prostě skvělý zážitek, i když mě ta bouřlivá atmosféra trochu vyděsila," popisuje olympiádu dětí a mládeže Tereza
Co se týče nějakých sportovních cílů, Tereza snad ani žádné nemá. „Chci hlavně, aby mě to bavilo, měla jsem z toho radost a užila si ty chvíle se skvělýma lidma," říká Tereza narovinu. Na druhou stranu, za poslední rok je u Terezy vidět obrovský výkonnostní progres, takže uvidíme třeba za rok. Platí to okřídlené, že nikdy neříkej nikdy.
Tréninky, závody, fyzioterapie – mohlo by se zdát, že Tereza všechen svůj čas věnuje plavání, ale není tomu úplně tak. Samozřejmě chodí do školy, tou její je Základní škola Školní ve Velkém Meziříčí. „Pak už toho moc nezvládám, ale mně to nevadí. Když je čas, věnuji ho knížkám, filmům a seriálům," prozrazuje Tereza a maminka dodává: „Terezka je velký čtenář.
„Plavání mě hrozně moc naplňuje. V Brně máme skvělý tým. Těším se na každý trénink. Není to totiž jen o plavání. Děláme třeba plesy, táboráky a další věci," přibližuje Tereza život v klubu. „Je také výborné, že Terezka jezdí na závody sama, beze mě, a tím se stává samostatnější," pochvaluje si atmosféru v klubu maminka Lenka. Je to také o tom, že tam jeden pomáhá druhému a nikomu nic není divné, všichni jsou v pohodě a nikdo nic neřeší. „Je pravda, že humor některých členů klubu je fakt drsný, ale když se na tu notu naladíte, je to hrozná sranda," doplňuje Lenka.
A co po škole? O tom zatím Tereza nepřemýšlí. „Ono to nějak dopadne," říká opět se smíchem. „Hlavním cílem je, aby se nám podařilo skloubit studium se sportem. To plavání je pro ni moc důležité, a to nejen ze zdravotního pohledu, ale i z psychického a sociálního. Navíc prostředí bazénu je pro Terezku prostředím, kde nepotřebuje vůbec žádnou pomoc a dokáže být absolutně samostatná," doplňuje maminka Lenka a dodává: „Díky pohybu v bazénu zažívá i ty pocity, kdy se člověk dostane na kraj svých možností a může ty meze překonávat."
-Petr Chňoupek-
