Nikotin je návyková látka, na kterou vzniká závislost velice rychle. Zvláště u dětí, upozorňuje Zdeněk Doležel
Zveřejněno 12. 4. 2023 9:12
V lednovém Velkomeziříčsku jsme otiskli rozhovor s Gabrielou Doleželovou, zdravotní sestrou tělem i duší, ale zdaleka nejen to. Její manžel Zdeněk Doležel je lékař, odborník na plicní problematiku. Před několika měsíci si v Domě zdraví otevřel plicní ambulanci. K běžným plicním onemocněním poslední dobou přibývá i problém, který s plícemi souvisí jen okrajově a týká se především dětí. O co se jedná? Právě tomu se věnuje převážná část rozhovoru, kterého se účastnila i zdravotní sestra a manželka v jedné osobě, Gabriela.
Kromě nejrůznějších plicních vyšetření, za kterými už místní nemusí vážit cestu do nemocnice, se totiž ambulance specializuje na pomoc při odvykání nikotinu. Závislost na nikotinu může být velice nepříjemná až nebezpečná. Ale postupně.
Velké Meziříčí má tedy plicní ambulance. Jak jsou na tom s plicními chorobami místní obyvatelé v porovnání se zbytkem republiky?
Zdeněk: Rozhodně na tom nejsou hůř. Spíš bych řekl, že celý Kraj Vysočina je na tom ještě s jižními Čechami po této stránce lépe. Máme tu čistý vzduch. A dokonce ani blízkost dálnice na této statistice pro Velké Meziříčí moc nemění. Přesto je tu ale dost lidí, kteří nějakou plicní péči potřebují. A proto jsme tady.
Co trápí vaše pacienty nejčastěji?
Zdeněk: To spektrum je poměrně široké, ale nejčastěji je to průduškové astma, a to nejčastěji alergické. A dále CHOPN, neboli chronická obstrukční bronchopulmonální nemoc, což je onemocnění převážně spjaté s kouřením, méně často pak s prací v prašném prostředí.
Co se dá s astmatem dělat? Existuje nějaká prevence nebo speciální cvičení?
Zdeněk: Astma je onemocnění, které je léčitelné, ale není vyléčitelné. K nám pacienti přichází pro obtíže, nejčastěji jsou to kašel, pískání na průduškách a zadýchávání se. V plicní ambulanci je následně vyšetříme – obvykle provádíme spirometrii a měření aktivity alergického zánětu v dýchacích cestách. U dětských pacientů provádíme impulzní oscilometrii. Když pak dospějeme k názoru, že pacient má průduškové astma, tak mu předepíšeme takové ty laicky řečeno „dýchátka". Čili zařízení (inhalátory), s jejichž pomocí vdechuje pacient lék do průdušek tak, abychom je udrželi víceméně podobné zdravým plícím. Velký důraz klademe na techniku správné inhalace.
Prevence vzniku astmatu moc nefunguje, spíše je potřeba snižovat přítomnost alergenů v okolí pacienta. Prevence jako taková funguje při onemocnění, jako je například chřipka, covid nebo jiné infekční choroby.
Vaše ambulance je otevřená dětským i dospělým pacientům. Jak spolupracujete s pediatry?
Zdeněk: Podle potřeby, jak to vyžaduje situace. Hlavní naší pomocí je ale určitě speciální vyšetření přístroji, které běžný pediatr nemá. Velkým pomocníkem je nám nyní přístroj, na jehož pořízení se spolupodílelo i město Velké Meziříčí, za což jsme moc rádi. V Kraji Vysočina jsme zatím jediným pracovištěm, kde se oscilometr používá. Jeho výhodou je, že při vyšetření není třeba provádět žádné speciální manévry jako například u klasické spirometrie. To totiž bývá problém nejenom u malých dětí, ale někdy i u části dospělých pacientů. Toto vyšetření tedy zvládne i čtyřleté dítě. Jediné, co je při vyšetření třeba, je klidně sedět, volně dýchat do nástavce a držet si tváře, což u malých dětí zajistí jejich doprovod. Přístroj spolehlivě vyhodnotí, jestli průdušky fungují, jak mají a nebo jsou zúžené, a je tím pádem třeba nasazení nějaké medikace a nebo úprava stávající.
Jaké další problémy vaše pacienty trápí? Můžete jim třeba pomoci s odvykáním kouření? To je zlozvyk, kterého by se spousta lidí ráda zbavila, ale nejde jim to.
Zdeněk: Ano, kouření je problém a my máme s odvykacími kúrami velké zkušenosti. Situace se však v této oblasti v posledních letech rychle vyvíjí. Daleko přesnější než závislost na kouření je nyní vhodné mluvit o závislosti na nikotinu. Dlouhá desetiletí platila rovnice: cigareta = tabák = nikotin. Jednalo se tedy o odvykání kouření. Nyní ale různé firmy přicházejí s výrobky, které obsahují nikotin, ale tabák ne. A to je ze zdravotního hlediska velice nebezpečné. Proto měníme i naše odvykací programy na odvykání nejrůznějším nikotinovým preparátům. To, co nám dělá nyní největší starosti, jsou nikotinové sáčky, které mají různé výrobce a různé názvy.
Říkáte nikotinové sáčky. O co se vlastně jedná?
Gabriela: Jsou to malé sáčky, které obsahují nikotin. Sáček si uživatel zasune mezi dáseň a tvář a sliny z něj pomalu vyplavují nikotin, který se přes sliznici vstřebává do krve. Mají dokonce různé příchutě, a to je velmi nebezpečné právě pro děti, kterým to připomíná cukrovinky a nemají pocit, že by dělaly něco škodlivého nebo dokonce nebezpečného.
Začalo to před léty žvýkacím tabákem, jehož žvýkání však bylo velice neestetické a způsobovalo i značné zdravotní komplikace, jako je poškození sliznice, dásní, zubů, jazyka i mandlí. Proto výrobci začali tabák balit do těchto sáčků. I tady ovšem máte hnědé sliny a hořkou pachuť tabáku. Posledním hitem jsou sáčky bez tabáku pouze se syntetickým nikotinem. Jejich výhodou je, že uživatel nemá hnědé sliny a ani další průvodní jevy možná nejsou tak agresivní jako u tabáku. Jaké zdravotní komplikace přinesou, však asi ukáže teprve čas.
Na první poslech to náhodou nevypadá špatně. Kdybych byl kuřák, který se chce zbavit svého zlozvyku, možná bych po sáčcích sáhl. Ale říkáte, že je to problém pro děti. Copak si je mohou kupovat? Neplatí tam omezení jako u cigaret či alkoholu?
Zdeněk: Už brzy snad ano. Ale až do letošního února žádné omezení pro děti a mladistvé neplatilo. Patnáctého února senát schválil novelu zákona a nyní se čeká na podpis prezidenta.
Gabriela: Obáváme se, že hlavními uživateli jsou nyní právě děti a mladiství, kteří jsou k vytvoření závislosti mnohem náchylnější než dospělí. Osob závislých na nikotinu přibývá, a to od poměrně útlého věku.
Kdy lidé s kouřením nebo užíváním nikotinových sáčků začínají? Jak mladí lidé to jsou?
Gabriela: Pacientů se na toto samozřejmě ptáme a dá se říci, že s cigaretami začínají již okolo dvanácti let. Ale s nikotinovými sáčky je to pravděpodobně ještě daleko dříve.
Jak se o takových dětech dozvíte a jak s nimi pracujete?
Zdeněk: Děti samozřejmě přivede rodič. Samy nepřijdou. A nutno říci, že užívání nikotinových sáčků se odhaluje daleko hůř než cigarety nebo žvýkací tabák. Cigarety jsou cítit a žvýkací tabák poznáte na dechu, zubech a podobně. Takže je potřeba si všímat změny chování dětí, a když se vám něco nezdá, začít se vyptávat a pátrat.
O jaké změny chování se může jednat?
Gabriela: Večer špatně usínají, a naopak přes den jsou spaví. To je dáno tím, že nikotin nabourává spánkový cyklus. A když si dá dítě sáček k večeru, má s usnutím problém. A ráno se budí nevyspalé a má tendenci dohánět spánkový deficit přes den. Někdy se potom „z nevysvětlitelných" důvodů zhorší prospěch.
Dále bývá uživatelům často špatně od žaludku, obzvláště pokud se sáčky začínají. Samotný nikotin, rozpuštěný ve slinách, po polknutí silně dráždí žaludeční sliznici. Ve škole by měli učitelé zpozornět, když je dětem opakovaně špatně anebo dokonce zvrací. Většinou se pátrá po tom, co snědly, co bylo ve školní jídelně, ale pak třeba zjistí, že si děti daly o přestávce pytlík za tvář. To samé platí i pro rodiče doma. Je dobré prohlédnout si odpadkové koše, jestli tam nějaké vyplivnuté sáčky nejsou.
Zdeněk: A pak to mohou být klasické abstinenční příznaky. Ty se mohou projevovat jako návaly nezastavitelné agrese. Zpočátku verbální, která se však po čase může proměnit i ve fyzickou. A to bez nějaké zjevné příčiny. Děti se prostě najednou chovají jinak. Třesou se jim ruce, nejsou schopné se soustředit.
Když to tedy shrneme, je to únava, špatné soustředění a divné přestřely v chování.
Zatím se bavíme jen o příznacích. Jak ale nikotin poškozuje organismus trvale, jaké je hlavní nebezpečí?
Zdeněk: Je to silně návyková látka. A zvláště u dětí vzniká závislost velice rychle. Jednou vytvořenou závislost na nikotinu si děti s sebou nesou celý život. Nikdy se jí již nezbaví. Až do smrti jsou vystaveni nebezpečí, že daleko snáze sáhnou po cigaretách nebo jiných nikotinových výrobcích a budou do smrti „odsouzeni" k nákupu nikotinové drogy, ať se už jmenuje jakkoliv.
Gabriela: Děti, které bychom měli před podobnými nebezpečími chránit, jsou vystaveny akutnímu nebezpečí, že si vypěstují závislost, která je bude provázet a komplikovat jim zbytek života. Firmy, které nikotinové sáčky prodávají, mají dokonale zpracovaný marketing a proti nim stojí stát, který zkostnatěle řeší tabákové výrobky. Jako už tolikrát doháníme jedoucí vlak.
Zodpovědnost tedy leží především na rodičích, prarodičích, kantorech ve školách, vedoucích a trenérech, kteří jsou s dětmi v každodenním kontaktu a všímají si toho, co děti dělají a jak se chovají. A nyní si jich zřejmě budou všímat ještě z trochu z jiné perspektivy, než tomu bylo dosud. Ty děti nám za to přece stojí.
Děkuji za rozhovor.
Jan Uher
