Jsem ráda ve společnosti fajn lidí, říká Gabriela Doleželová
Zveřejněno 6. 1. 2023 9:01
Matka dvou dětí a zdravotní sestra v jihlavské nemocnici, Gabriela Doleželová, zvládá mimo rodinný a profesní život i spoustu dalších prospěšných aktivit. Velkomeziříčská obyvatelka se zaměřuje na šíření osvěty o psoriáze, jinak také řečeno lupénce. Pomáhá jako Sestra v akci spolku Revenium odpovídat na dotazy spojené s tímto neinfekčním onemocněním a na poslední konferenci v Madridu ji zvolili do výboru zastřešujícího evropské organizace EUROPSO. Setkat se s ní také můžete v nově otevřené plicní ambulanci. Někdo si její jméno spojí se střediskem volného času a pozorný čtenář Velkomeziříčska ví, že na podzim zorganizovala v Meziříčí Puntíkový den. Za nápadem uspořádat v různých koutech republiky Puntíkový den stál obyčejný vánoční dárek. Jak je to možné, se dozvíte v následujících řádcích.
Paní Doleželová, víme o vás, že jste velmi aktivní člověk. Povězte čtenářům, kde všude vás mohou potkat.
Mimo zdravotnická zařízení se se mnou mohou lidé profesně setkat i na telefonní lince určené pro pacienty s lupénkou, kde jako Sestra v akci spolku Revenium odpovídám na dotazy týkající se lupénky a především pomáhám řešit problémy, které vyvstaly v souvislosti s tímto onemocněním. Zároveň jsem členkou výboru pacientské organizace SPAE, sdružující pacienty s lupénkou a atopickým ekzémem, a nově jsem členkou výboru zastřešujícího evropské organizace EUROPSO.
Jelikož mám dvě děti, jsem velice často účastníkem akcí, které v našem městě organizuje Dóza, Sportovní centrum Velké Meziříčí (SCVM) nebo městská knihovna, a protože všichni v naší rodině mají v oblibě divadlo, hojně navštěvujeme i kulturní akce pořádané Jupiter clubem.
Jsem ráda ve společnosti fajn lidí, kterých je v Meziříčí naštěstí plno. Spíš než dospělí mne poznávají děti, se kterými se potkávám na kroužcích Dózy, na trampolínkách v SCVM a při besedách ve škole.
Chystáte nějaké akce pro Dózu – středisko volného času?
Akce na Dóze chystají její báječné zaměstnankyně a já jim jen tak „přicmrduji", když je třeba, pomůžu, nahodím kostým ježibaby nebo si stoupnu na stanoviště.
Jediné, co opravdu chystám, jsou cvičení pro maminky s dětmi a odpolední kroužky, které vedu. Zde mám možnost popustit uzdu své fantazii a vyblbnout se stejně jako na táborech, na které jezdím v různých funkcích už od osmnácti let. Nyní tedy s jediným rozdílem, že místo svého jednoho kufru balím ještě další dva pro děti, které jezdí odmalinka se mnou a jsou již zkušenými táborovými matadory.
Nedávno jste zorganizovala Puntíkový den, o kterém jsme psali v listopadovém vydání Velkomeziříčska. Popište, co Puntíkový den znamenal a co předcházelo jeho vzniku.
Uvedla bych na pravou míru to slovo „zorganizovala", ono to bylo v režii více lidí, takhle velká akce není v silách jednotlivce. Ale ano, myšlenka Puntíkového dne se zrodila v mé hlavě o Vánocích 2019. Mediální přešlap reportérky večerních zpráv, která tvrdila, že se pacient „nakazil" lupénkou, byl onou pomyslnou poslední kapkou. Byla jsem opravdu naštvaná, psali jsme za pacientskou organizaci stížnost na radu pro rozhlasové a televizní vysílání a rozhodně jsem se nehodlala spokojit s tím, že se v archivu vysílání předabovalo slovo „nakazil" na „onemocněl".
Ono to totiž nebylo poprvé, co média uvedla veřejnost v omyl. Před lety byla například v jedné vědomostní soutěži otázka na infekční kožní onemocnění a „správnou" odpovědí byla lupénka. Dopisování si s médii evidentně nepadlo na úrodnou půdu, takže jsem přemýšlela nad tím, jak na problematiku lupénky (psoriázy) a především její neinfekčnost upozornit. Vyřešil to „měkkouš" pod vánočním stromečkem. Člověk by neřekl, co všechno způsobí tričko s puntíky.
Vzhledem k tomu, že Světový den psoriázy se ve světě slaví 29. října od roku 2004, byl termín Puntíkového dne jasný. Jeho cílem je šířit osvětu o lupénce a vyvracet mýty, které kolem ní kolují. Díky spolupráci s firmou EFKO nám v osvětě pomáhá i Igráček, který se mnou jezdí například i do škol na edukační programy s žáky.
Jak mohou lidé pomáhat? Víme, že se zapojilo i turistické informační centrum na radnici.
Vážím si veškeré pomoci, ať už je to šíření myšlenky dál mezi lidi nebo koupě speciální kolekce Puntíkových Igráčků, které lze pořídit krom e‑shopu Revenia i v meziříčském a žďárském infocentru.
K čemu konkrétně se využije výtěžek?
Z každé prodané krabičky jde 35 korun na podporu vybraných dětí a jejich rodin na ozdravný pobyt u moře, protože mořská voda a sluníčko v léčbě lupénky velice pomáhají.
Chystáte další ročník Puntíkového dne?
Ano, ráda bych v této aktivitě pokračovala i v dalších letech. Dle ohlasů ze škol, školek, firem a institucí nejen z tuzemska, ale i ze zahraničí se Puntíky líbí. Díky spolupráci s mezinárodní federací pacientských organizací IFPA se nám podařilo šířit tuto myšlenku dál do světa, kde byla velice kladně přijata. Igráčky s puntíky mají členové spřátelených pacientských organizací například v Malajsii, Singapuru, Austrálii, Kanadě, Jižní Africe, Dominikánské republice, Panamě, Německu, Portugalsku, Švédsku a mnohých dalších zemích světa.
Přibližte čtenářům více toto onemocnění.
Lupénka je laicky řečeno chronické zánětlivé onemocnění, které se týká celého organismu a jehož projevy jsou vidět na kůži v podobě ložisek hnědočervené barvy, která jsou pokryta šupinkami odumřelé kůže.
Nejedná se ale pouze o kožní onemocnění, lupénka může napadat i klouby, u pacientů se častěji vyskytují přidružená onemocnění, jako je cukrovka, problémy se srdcem, cévami a další. Lupénka se dá léčit, ale ne zcela vyléčit. Účinná terapie ji může pomoci vypnout (odborně se tomu říká remise), ale nikdy nevíme, kdy ji zase nějaký spouštěč zapne. Tím může být například infekční onemocnění, stres nebo úraz.
Onemocnění mnohdy působí pacientům problémy v oblasti vztahů, pracovního zařazení, ale i běžného denního života a netýká se pouze pacientů, ale i ostatních rodinných příslušníků, kteří chod domácnosti a trávení volného času přizpůsobují pacientovým potřebám.
Kde všude šíříte osvětu?
Krom seminářů pro samotné pacienty nebo zdravotníky se zaměřujeme i na laickou veřejnost, která díky znalosti základních faktů (především o neinfekčnosti lupénky) nebude mít obavy z kontaktu s pacienty, a předejde se tím mnohým dehonestujícím situacím, jako jsou například žádosti o vykázání psoriatika z koupaliště, odmítnutí v kolektivu a mnohé další, které neblaze působí na už tak křehkou pacientovu psychiku.
Chodím přednášet do škol, spolupracuji s médii, zkrátka se snažím šířit osvětu všemi kanály, kterými to jde. Informace, které předávám dál, čerpám jednak z vlastních zkušeností a jednak z odborných tuzemských i zahraničních konferencí a setkání se zástupci pacientů z různých zemí napříč celým světem v rámci IFPA a EUROPSO. Díky tomu jsem měla možnost navštívit Brusel, Milano a naposledy jsem byla v listopadu v Madridu.
Všechny ty, co si teď představili bezva dovču v cizině, asi zklamu, většinou poznám jen letiště a hotel, kde daná konference probíhá. Své výhody to ale bezesporu má, jelikož si člověk může vyměnit informace a zkušenosti s lidmi z celého světa a zjistit, že ve všech jeho koutech se pacienti potýkají s tím samým a že naše zdravotní péče patří mezi ty kvalitní, ačkoli máme stále co zlepšovat.
Popřejte našim čtenářům něco do nového roku.
Krom zdraví, které považuji za to nejcennější, co máme, bych všem ráda popřála, aby měli radost z drobností, jež nás potkávají v každodenním životě, dokázali se povznést nad malichernostmi, hýčkali si dobré vzájemné vztahy a vždy měli své místo, kam se mohou vracet.
Děkuji za rozhovor.
Zuzana Najtová
