M. Částek se v autorském čtení zabýval otázkou náboženské tolerance
Zveřejněno 15. 9. 2015 19:41
Autorské čtení zamýšlející se nad soužitím křesťanů a muslimů přivezl v pondělí večer do Meziříčí brněnský herec Miroslav Gabriel Částek.
Aktuální téma, které je zároveň i nyní v popředí zájmu celé Evropy, bylo ústřední myšlenkou premiérového autorského přednesu textu Adriana Candiarda - Pierre a Mohamed.
Dvě hlavní postavy - katolický biskup činný v Alžírsku a jeho muslimský řidič - vedou vlastní monology, ve kterých se pokouší hledat odpověď na otázku, zda jsme schopni přes své vlastní pravdy, svá vlastní dogmata, vnímat "ty druhé". Přichází tak na otázky Co víme o sobě navzájem? Na čem se zakládají soudy druhých? Dokážeme vnímat druhé bez rasových, náboženských nebo národnostních představ o nich?
Miroslav G. Částek si oblíbil Velké Meziříčí zvláště proto, že zde v roce 1978 s úspěchem postupně uváděl v tehdejším JKP několik svých setkání s posluchači, tzv. "Večery s M. G. Částkem". Od té doby se do Meziříčí velmi rád vrací. Před premiérovou četbou Pierre a Mohamed jsme ho mohli také slyšet v rámci doprovodného kulturního programu posledních dvou ročníků Evropského festivalu filozofie.
Miroslav Gabriel ČÁSTEK – herec, recitátor, dramatik a režisér; manžel herečky J. Hlaváčkové. Od ukončení hereckého studia na JAMU (1962) působil čtyři sezony ve Státním divadle v Brně, další angažmá měl v pražském Divadle E. F. Buriana (1966–68) a ve Státním divadle v Brně (1968–74 a znovu 1987–90), když působil i ČST Brno (1965–78) a také v brněnském Krajském kulturním středisku (1981–86). Roku 1990 založil v Brně Divadlo Miroslava Částka a věnuje se interpretaci monodramatických textů a pořadů, s nimiž hostuje na různých komorních scénách po celé republice (mj. Čechovův Újezdní Hamlet, Vančurův Luk královny Dorotky). Film. diváci ho poprvé poznali v úloze bývalého majitele pily a protikomunistického záškodníka Karla Matouše v dramatu Štěpána Skalského Cesta hlubokým lesem (1963), pak se jako saxofonista objevil v Jasného vesnické kronice Všichni dobří rodáci (1968) a zpodobnil komunistického spisovatele Ivana Olbrachta v politické agitce A. Kachlíka Dvacátý devátý (1974). Poté si zahrál v dalším tendečním snímku Tichý Američan v Praze (1977) a po dlouhé odmlce se objevil v rodiném dobrodružném snímku Poklad rytíře Miloty (1989). Na obrazovce se objevil v několika filmech či inscenacích (Šťastný Jim, 1969; Candida, 1969; Cesta, který nikam nevede, 1971; Odchod bez řádů, 1982; Sestra Amáta, 1989; Případ Salieri, 1991). Je členem laického sdružení sv. Dominika (terciářem dominikánského řádu) a své pořady po roce 1990 často uvádí v sakrálních prostorách, když repertoár doplnil i o duchovní pořady (T. S. Eliot Vražda v katedrále). Zdroj: libri.cz
