Fotografové zvou k prchavým setkáním s přírodou
Zveřejněno 6. 6. 2016 9:54
Až do konce června ve výstavní síni Jupiter clubu vystavují fotografové snímky ze svých prchavých setkání s přírodou.
Antonín Havlát, Antonín a František Říhovi a Petr Štola zachytili přírodu Velkomeziříčska, Vysočiny, Jeseníků, Šumavy, Lužických hor a dalších koutů České republiky, ale i z pouště Namib, Finska, Norska, Jižní Afriky nebo národních parků Matopo či Etosha. Na jejich snímcích diváka uchvátí divoká zvířata ve svém přirozeném prostředí. Poprvé je spatřili návštěvníci při vernisáži, která proběhla v neděli 5. června dopoledne za doprovodu country hudby kapely Stetson.
„Do přírody na procházku může vyjít každý, vzít fotoaparát a něco vyfotit také může každý, ale ne každému je dáno stát se takovým mistrem, jako jsou naši autoři,“ uvedla výstavu Helena Švecová, „jsou nositeli mnoha prestižních cen tuzemských i zahraničních a zaslouží si to.“
„Je to krásný koníček, ale to není to jenom o fotografování, ale i o kamarádství. Často jezdíme fotit ve dvojicích nebo skupinách, zvlášť na nějaké krizové fotografování, kdy se může ledacos stát. A v té chvíli se člověk musí spolehnout na druhého. A já vím, že kdyby se cokoliv stalo, tak mně tihle kamarádi pomůžou,“ řekl Antonín Havlát ke dvěma přítomným fotografům Antonínu a Františku Říhovi. Petr Štola na vernisáži chyběl.
Všichni tři autoři fotografují již desítky let, začínali na analogových fotoaparátech, dnes fotí na digitál, což je možná snazší. Ale jenom technicky. Stále je pro ulovení dechberoucího snímku třeba dokonale znát přírodu, život zvířat a jejich zvyklosti, umět si počkat na dobré světlo a správný okamžik, mít trpělivost, ale také obrovský kus štěstí.
Výstava je zařazena do programu právě probíhajícího Evropského festivalu filozofie, který letos nese téma Svoboda a násilí. Tedy přesně to, co ukazují i samotné fotografie. „V přírodě je hodně svobody, ale i hodně násilí,“ podotkla H. Švecová a dodala: „Volně žijící zvířata mají tolik svobody, že jim ji můžeme my, lidé, snad jenom závidět.“
Martina Strnadová
