Béčko osobitě představilo Shakespeara v Křižanově
Zveřejněno 23. 5. 2016 11:44
V letošním roce si připomínáme 400 let od úmrtí Williama Shakespeara, bezesporu jednoho z největších dramatiků všech dob. Křižanovský ochotnický spolek Béčko mu vzdal hold po svém – uvedením hry na motivy jeho dramat pod názvem Shakespearov.
Premiéra Shakespearova proběhla pátečního večera 20. května v Katolickém domě. Sál byl, jako vždy, zaplněn do posledního místa. Miroslav Sýkora, jeden z režisérů i herců, pak vystoupil před oponu, uvítal diváky a krátce hru uvedl. Následně se všichni herci publiku představili a rozjeli to, doslova.
Pánské osazení přijímá chlapské rady od Hamleta, ztvárněného taktéž Mirkem Sýkorou, nasedá na bicykly a oslňuje dámy. Muži se vydávají oslňovat i do baru, kde se již započíná rozmotávat, zauzlovávat a zase zamotávat klubko flirtů, vášní, zamilovanosti a lásky, té shakespearovské, nešťastné lásky. Do baru přicházejí dvě znuděné paničky v podání Kateřiny Žejškové a Andrey Stehlíkové, které by se v seriálu Zoufalé manželky rozhodně neztratily. V merku mají u baru postávajícího Martina Tichého jako Jana Falstaffa, který si je jejich zájmu dobře vědom. Falstaff uzavírá sázku s číšníkem Pavlem Uhlířem, že je obě dostane. Pavlovi patří mimo jiné jedna z nejefektnějších scén s otvírákem na řetízku. V baru se objevují i mladé dívky, slečny Julie a Viola, jejichž rolí se zhostily Anna Pekárková a Eliška Dvořáková. Mluvou náctiletých řeší problémy náctiletých, posléze hodnotí barové osazenstvo. Julii se zamlouvá samozřejmě Romeo, v podání Vojtěcha Dvořáka, Viole padl do oka zas Tomáš Klapal v roli Orsina. Zatímco si hochy zálibně prohlížejí, zjevuje se na scéně Kateřina Suchánková, Juliina chůva a Violina matka. Vzezřením se notně podobá babičce Nevilla Longbottoma z filmů o Harrym Potterovi, chováním pak dokonale vystihuje všechny zvyky našich maminek a babiček, od „Obleč se, nebo nachladneš,“ po čištění skvrn nasliněným prstem. Po opuštění baru doprovází pánové Romea na noční dostaveníčko s Julií. Julii na balkóně střídá chůva, seznamuje se s Mildou Pazderou a jeho popisem nutných oprav balkónu jihne.
Po první humorně laděné polovině, ve které neschází ani narážky na nedávno odhalenou varnu pervitinu, nabírá inscenace stále vážnější podobu. Paničky zjišťují, že si Falstaff pohrával s oběma zároveň, spolčí se i s jeho manželkou, kterou zahrála Lucie Nobichtová, a ušijí na něj boudu. Viola se rozhodne přestrojit za muže, infiltrovat se mezi tábořící pány a zjistit, zda ji Orsino také miluje. Probíhá Hamletův rádoby telefonní rozhovor s otcem a Hamletovo odmítnutí lásky půvabné Ofélie, kterou ztvárnila Martina Mužátková. Ofélie nachází smrt ve vlnách, vytvořených krycí fólií na malování. Efektnost scény je dech beroucí a mrazivá. Střídá ji už jen neblaze proslulý konec Romea a Julie. Po smrti se setkávají, usmívají se na sebe a končí v objetí. Dojemnost scény korunuje zpěv Jaroslavy Sýkorové, druhé z režisérského manželského dua. Finální píseň sama Jarka napsala, zpěvem celou hru provázela společně s Alešem Vosáhlem, hrajícím na klávesy a kytaru.
Představení bylo s různou intenzitou secvičováno tři měsíce. Jak zmínil Mirek Sýkora při úvodu, jednalo se o autorskou hru, kdy si většinu scénáře herci sami vymysleli. „Když jsme se s Mirkem rozhodli pro Shakespeara, vybrali jsme nejzajímavější osoby a páry, které by našim hercům seděly,“ říká k tvorbě Jarka Sýkorová. „Pak jsme jim navodili situace, řekli jsme, jak by se měli v rolích cítit, a tak začal vznikat scénář. Ten se potom samozřejmě různě učesával a měnil. Celá hra je výsledkem výborné kolektivní práce.“
Vlastní tvorba scénáře byla na hercích znát. Byli uvolnění, bez trémy, hraní si vyloženě užívali. Dokázali v divácích vyvolat hurónský smích, němý úžas i slzy na krajíčku. Zcela zaslouženě byli tedy odměněni ovacemi ve stoje, gratulací od starostky Marie Smejkalové a místostarostky Radomíry Schmidové, chvalořečením a uznáním od ostatních. Jak řekl Mirek Sýkora: „Od smrti Shakespeara uběhlo sice čtyři sta let, ale pořád je to o tom stejném.“
Ondřej Nagy
