Menší bratři známých míst
Zveřejněno 27. 2. 2025 13:19
Fotografující cestovatelka Jana Molnárová, která žije v nedaleké Velké Bíteši, přijala už po třetí naše pozvání a tentokrát přestavila méně známá tajemná místa naší republiky. Jana cestuje sama a objevuje ráda „menší bratry známých míst".
Začali jsme na šumavském Obřím hradu a proputovali se celou republikou. Přes Hauswaldskou kapli a Schwarzenberský kanál jsme se dostali ke Kuklovu. Navštívili jsme megalitický kruh Václava Jílka u Holašovic i kostel sv. Jiří ve vsi Luková, který byl pro instalaci zvláštních postav představujících vysídlené Němce pro mě snad nejsilnějším zážitkem. Tyto sedící sochy vytvořil v roce 2012 student Jakub Hadrava. V západních Čechách jsme se na skok stavili v poutním místě Skoky, odkud má pocházet úsloví „panenko skákavá". Přes krušnohorskou těžařskou vesnici Rolava jsme se vraceli více do centra – přes mladotickou kapli do vojenského újezdu Brdy na Plešivec. Odtud nás vzala na nedalekou Skalku a stavili jsme se i ve známém Svatém Janu pod Skalou. U Mořiny nám vyprávěla o Hansi Hagenovi – v uniformě SS se zjevujícím přízraku. U obce Želízy jsme se zastavili u skalních skulptur Václava Levého. Přes kopec Vlhošť a Ralsko jsme se přesunuli k hradišti u Vraclavi, u kterého byla nad studánkou s léčivou vodou vybudována nejprve kaplička a poté poutní kostela sv. Mikuláše. Vedle Adršpašských skal u Zdoňova leží ruiny kostela Panny Marie, které zarůstají okolní přírodou. Přes Vrchní Orlici jsme se zastavili na Malém Blaníku. A poté ve vsi Pohoří na Šumavě, které klame svým názvem, neboť leží v Novohradských horách.
Putování po Moravě jsme začali na Templštejně a přes známější Dolní Kounice vyrazili do Střílek k obhlídce hřbitova s originální architekturou. Na území kolem Moravských Kopanic jsme si vyslechli Janin názor na to, jak popularizace místa románem Kateřiny Tučkové (Žítkovské bohyně) měla neblahý vliv na výrazně rozšířený turistický ruch (podobně jako se to pak přihodilo v Bílé Vodě). Jana nám doporučila k k prostudování této oblasti publikace Jiřího Jilíka. V Beskydech jsme zavítali na Čertův mlýn i vrch zvaný Godula, kde bývalo pohanské obětiště. Prošli jsme zaniklé osady Jeseníků i osoblažský židovský hřbitov. Na Fulštejnu se seznámili s Erikem Supem z Fulštejna, který byl velkým podivínem a trpěl arachnofobií, herpetofobií a musofobií. Prohlédli jsme si fotografie nejzachovalejšího stratovulkánu na Moravě ve Velkém Roudném a u hradu Sovince nasáli prazvláštní atmosféru zaniklé obce Hutov. Přes obnovené poutní místo Stará voda se dostali na Malý Kosíř, u něhož najdeme Kosířské lomy, které jsou po těžbě vápence porostlé cennými travami a byly tu nalezeny mnohé zkameněliny z období prvohor. Celé putování jsme zakončili na Vysočině. Nejprve v kostnici v Nížkově, poté jsme navštívili výstavu v exteriéru – v zatopených žulových lomech u Lipnice nad Sázavou vytesala skupina mladých kameníků téměř třímetrový reliéf představující obří ucho, ústa a oči - na paměť špiclování za bývalých režimů. Patronem celého Národního památníku odposlechu je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. A zakončili jsme Haugwitzovými studánkami, které i v době největšího sucha v roce 2019 udržely vodu.
Zachytila jsem jen tak polovinu míst, o kterých Jana mluvila. Kromě základních informací a zajímavých souvislostí nám vyprávěla i některé legendy a celé to vyprávění špikovala vlastními zkušenostmi. Celý večer byl vlastně takovou smrští tipů na výlety. Děkujeme Janě a potěší, když za rok zase přijme pozvání.
Markéta Slámová
