Libuše Mílková slaví devadesátiny
Zveřejněno 26. 4. 2024 7:24
Co je důležité, je očím neviditelné, učila malého prince jeho přítelkyně liška. Nás o pravdivosti tohoto tvrzení přesvědčila paní Libuše Mílková, bývalá dramaturgyně, operní pěvkyně, pedagožka, a především naše milovaná režisérka z Dramatického studia při DDM a později divadla Ikaros. U příležitosti jejího kulatého životního jubilea, které 27. dubna oslaví, bychom jí prostřednictvím vzpomínek bývalých i současných divadelníků rádi poděkovali za vše, co nás za ty roky naučila nejenom na divadelních prknech, a do dalších let popřáli to nejlepší.
Vendula Příhodová: Zažila jsem od dob gymnázia ještě několik pedagogů herectví a režisérů, ale to Vy jste ve mně vzbudila zápal pro řemeslo, který mě drží dodnes. Byla jste v hodinách tolik velkorysá a laskavá! - a jen občas jste zvedla obočí, to když už by jiný nade mnou (či o mě) zlomil hůl. Takovou laskavost bych přála zažít každému. Svět je o tolik krásnější místo, když vím, že jste v něm!
Jana Filipová (Janová): Paní Mílková, Drobná, křehká, vždy elegantní. Je přirozenou autoritou, kterou prostě musíte mít rádi. Šíří respekt, který neznamená strach, ale skutečné uznání. A my se to od ní můžeme učit. Nejen za to děkuji!
Lucie Benešová: Děkuji za to, že jste nám otevřela kouzelný svět divadla, který byl mnohdy bezpečnější a srozumitelnější než reálný svět tam venku. Děkuji za to, že jste nás vždycky držela pevnou rukou, a přitom se na nás nikdy nedívala svrchu.
Tomáš Mrazík: Děkuji za to, že jste naučila generace mladých lidí milovat divadlo, přemýšlet o něm – o postavách, jejich motivacích, významech slov vyřčených i těch mezi řádky. Myslím, že jste nás naučila mnohému nejenom o divadle, ale především o životě.
Aneta Beránková: Paní doktorku jsem měla možnost poznat jako šarmantní, vždy elegantní dámu, jíž obklopuje fluidum tajemství a vnitřní síly.
Kateřina Maloušková (Karmazínová): Paní Mílkovou jsem poznala, když mi bylo pouhých třináct let. Už tehdy mě odzbrojovala svou elegancí, precizností, přímočarostí, schopností vždy dostat odpovědi na své otázky a porozumět i věcem nahlas nevyřčeným (což mi v tomto věku samozřejmě přišlo značně pobuřující).
Aneta Bednaříková: Paní Mílková má dar zasít lásku k divadlu do srdcí svých studentů.
Tomáš Kotačka: Díky paní Mílkové jsem si jako začínající ochotnický herec dokázal ve scénách a v interakcích s kolegy ze souboru více věřit a dokázal jsem lépe rozvíjet své herecké schopnosti.
Jan Moravec: Bez ní bych nebyl tam, kde jsem. Jejích cenných rad si stále vážím a vzpomínám na své začátky se Shakespearem.
Marcela Kazdová: Paní Mílková, děkuji za Vaši citlivost, laskavost, eleganci (vnitřní, ale i tu vnější), trpělivost, respekt k herci – člověku, lásku k literárnímu textu a vnímavý způsob jeho jevištního ztvárnění.
Petr Jan: Vždycky jsem obdivoval Vaši chuť, vůli, výdrž a snahu z nás dostat to nejlepší. Dalo mi to hodně. Děkuji.
Tereza Nováková: Vaše milá povaha, elegantní vystupování a svatá trpělivost s puberťáky, jako jsem byla tehdy (už před 13 lety!) já, mi budou navždycky vzorem.
Radek Polášek: Herec se musí vybrousit. Děkuji Vám, paní Mílková, bylo pro mě ctí stát se vaším polenem.
Kristýna Nováková: Díky Ikarovi a díky paní Mílkové jsem se do divadla zamilovala.
Adéla Mátlová (Štindlová): Cítím velikou vděčnost za to, s jakou energií, péčí a trpělivostí s námi paní Mílková pracovala.
Aneta Kapčuková (Vrbková): Paní Mílkovou jsem poznala coby žačka deváté třídy. V té době jsem k ní chodila na doučování českého jazyka. Přiznám se, že jsem z ní měla velký respekt. S nadsázkou mohu říct, že snad i strach. Až po několika letech, kdy jsem začala účinkovat v místním ochotnickém divadle, jsem měla to štěstí pochopit, jak nesmírně srdečný člověk to je.
Mariana Ambrožová: Paní Mílková byla ze všech mých učitelů herectví první. Zpětně nejvíc oceňuji, že mě laskavým způsobem nutila vystupovat z mé komfortní zóny, což je pro dobré herectví potřeba.
Iveta Polášková: Ohromila mě atmosféra, kterou jste dokázala vytvořit. Ta otevřenost, přátelskost a nesoutěživost kolektivu, kde mohl být každý sám sebou. Potřebná disciplína a snaha něco vytvořit, kterou jste z nás dokázala dostat neuvěřitelně jemným způsobem. A kultivované prostředí, které obklopuje snad jedině umění.
Kristýna Sobotková (Křížová): Chtěla bych poděkovat paní Mílkové, která obětovala svou energii a svůj čas, aby se tehdy mohlo pár divadelních nadšenců ,,vyblbnout" a realizovat na jevišti.
Kateřina Maloušková, Tomáš Mrazík
