Večer s Michaelou Kocandovou a Zuzanou Staňkovou
Zveřejněno 5. 2. 2024 11:25
Letošní třetí večer s hostem byl věnován pouti. Protože první pátek v měsíci máme tradičně kavárničku dříve narozených, otevřela večer nejprve biblická úvaha o cestách – jak můžeme rozumět Ježíšovu slovu: Já jsem ta cesta, pravda i život. Zazpívali jsme si písničku Boba Dylana s textem Jardy Plíška a pak nás čekalo povídání o pouti dvou studentek Michaely Kocandové a Zuzky Staňkové.
Putovaly do Santiaga de Compostela od francouzsko-španělských hranic tzv. severní cestou čtyřicet dní.
Motivací bylo zažít si trochu nezajištěnosti, poznat nové lidi, osahat si samotu (na poslední týden se Míša se Zuzkou rozdělily a putovala každá sama). Kvůli úspoře peněz i dobrodružství se rozhodly nocovat venku (přenocování pro poutníky stojí kolem 15€ na noc). Na cestu se celkem pečlivě připravovaly. Dobré boty (i z těch hodně dobrých se ale mohou udělat puchýře), spacák, karimatka, celta a zpěvník. Zpívání pomáhalo překlenout možnou „ponorku".
Seznámili jsme se s oblastmi, které Míša a Zuzka prošly – s povahou krajiny i místních obyvatel. Asi nejsilněji zapůsobilo Baskicko, kde stále panují separatistické tendence. Viděli jsme fotky krásných kostelů i nocování venku, široké asfaltky i polní cesty, východ slunce i španělskou noční oblohu. Cesta do Compostely je hodně známá, dámy byly rády, že zvolili severní cestu, po které nekráčejí masy poutníků. Obrovský průvod se objevil, když se připojila severní cesta k té hlavní – tam už byla hlava na hlavě a Zuzka s Míšou měly problém, aby si uhájili chvilkovou samotu. V Compostele před katedrálou se pak setkaly v určený den – Míša na Zuzku čekala asi půl dne a byla svědkem zajímavých situací – viděla lidi plakat štěstím, vítat se, poklekávat, vnímala unavené tváře, a dokonce byla i svědkem jednoho zasnoubení.
V závěru přednášky Míša docela otevřeně vyznala, že neví, zda putováním spíš o víru nepřišla, než že by ji prohloubila. Zuzku ta cesta povzbudila k dalšímu putování (na kontě má už velké množství cest, kdy stopovala po Evropě sama). Obě se chystají vyrazit znovu. Večer o pouti byl takovým pozváním k cestám, byť třeba menším rozsahem či mírou nepohodlí – ale dobrodružství můžeme zažít i za humny, jen mít pro výzvy otevřené oči a uši. Pokud mohu mluvit za nás, kteří jsme v sálku Husova domu naslouchali, bylo to povídání celkem motivační.
-ms-
