Večer s hostem Ladislavem Heryánem
Zveřejněno 2. 2. 2024 10:53
V úterý 30. ledna navštívil Velké Meziříčí vzácný člověk – kněz, salesián a biblista Ladislav Heryán. Hlavním tématem večera byl vztah k bibli. Ladislav k ní totiž nepřistupuje jedním způsobem. Bible je pro něj každodenním čtením, inspirací a potěšením (když třeba přijde smutek), ale také pracovním nástrojem – knihou, kterou vykládá. Bible je také předmětem zkoumání a vědeckého bádání i látkou, z níž zkouší studenty. Každý z těchto způsobů vyžaduje i specifické zacházení.
Náš večer vyžadoval přístup spíše zkoumající. Seznámili jsme se se vznikem biblických textů a s tím, jak komplikované je mluvit o „originálních" biblických textech, neboť existuje množství rukopisů a překladů z různých období, které se v lecčems liší. Ladislav vyzdvihl z pohledu výkladu důležitost Septuaginty – tedy řeckého překladu Starého zákona nebo např. Sinajského kodexu.
Vysvětlil, jak nechronologicky se utvářely biblické texty, což ilustroval na dvou zprávách o stvoření, které máme úplně na začátku bible. Zatímco první zpráva vznikala v babylónském zajetí v 6. století př. n. l., druhá vznikla o stovky let dříve. Byli jsme uvedeni do tajů biblického kánonu.
Padly zajímavé dotazy: čeho se chytit, když je bible tak široká a jsou v ní i texty, z nichž vyčnívá jistá ideologie (např. kniha Jozue)? Co považovat za základ biblického svědectví? Nebo: Když jsou některé texty v bibli dobově silně podmíněné, nedočkáme se nového biblického kánonu (tedy nového výměru biblických knih)?
Ladislav nás upomenul na „dvojpřikázání" (vlastně „trojpřikázání") lásky: „Miluj Hospodina, Boha svého ...a miluj bližního jako sebe samého" – to je základ biblického svědectví, to žil Ježíš Kristus a s tímto předporozuměním lze bibli otevírat.
Pokud bychom se chtěli nechat oslovit biblickým textem, je už potřeba vnímat ho v souvislostech. Bible je inspirována Božím Duchem, což ovšem také znamená, že lidský faktor při vzniku biblického kánonu hrál zásadní roli. Ústní podání, způsob zaznamenání a tradování, uchovávání svitků, různé rukopisy, různé překlady, výměr kanonických knih – to vše se podílelo na tom, že nemůžeme prostě říct: tato doslovná citace je Boží slovo. Je potřeba hledat souvislosti a počítat s tím, že každá vlastní četba je zároveň vlastním výkladem.
Pokud by nám „nestačilo" jen nechat se biblí oslovit a chtěli bychom jí „přijít na kloub", pak potřebujeme studovat úvody do Starého a Nového zákona i komentáře. Ladislav doporučil především knihu Historie bible (od oxfordského profesora teologie Johna Bartona) a Objevování bible. Svatá písma Izraele ve světle současné archeologie (N. A. Silbermana a I. Finkelsteina – mimochodem výbornou recenzi na tuto knihu najdete v audiotéce Českého rozhlasu). Dotkli jsme se také toho, že biblický kánon není možné revidovat, ale jsou zajisté kapitoly i knihy, které nikdy nebudou zhusta vykládány, právě pro svou tendenčnost.
Láďa odjížděl se slovy, že je mu trochu líto, že nás moc nepotěšil a zproblematizoval snadné čtení bible. Osobně si to nemyslím. Svým přístupem nás vede k respektu před Bohem a neustálému hledání, doptávání se, nalézání a ztrácení. Během jednoho večera nás kromě povídání potěšil dvěma písněmi, udělil svátost smíření, modlil se a požehnal, vedl rozhovor s několika lidmi u kávy. Laskavou přítomností a autenticitou nás pozval k víře, jíž je pomocí četba bible. Ať už si vybereme čtení velmi zlehka, čtení s touhou nechat se oslovit nebo čtení studiem. Kdybyste se chtěli s biblickými souvislosti seznámit trochu do hloubky, zvu vás do Husova domu k rozhovoru nad biblí. Bibli čteme, vykládáme na základě biblických komentářů a mluvíme o tom, v čem nás přečtené texty oslovují. A leccos z toho pak si pak odnášíme do každodenního života.
-ms-
