Genealogové poznávali málo známé památky Vysočiny

Zveřejněno 28. 5. 2017 23:54

Myšlenka uspořádat celodenní putování po Vysočině vznikla na dvou zajímavých přednáškách Ing. Pavla Svobody ze Žďáru nad Sázavou, který před časem vydal rozsáhlou publikaci s názvem 1 000 stavebních památek a jiných zajímavostí Novoměstska a Žďárska. Kniha je doplněna velice zdařilými perokresbami samotného autora, který pochází ze Zubří.

Rodná Vysočina je jeho celoživotní láskou. Pečlivě připravený program začínal v sobotu 27. května v Obyčtově. Tamní kostel Navštívení Panny Marie pochází od Jana Blažeje Santiniho Aichla. Kostel má půdorys ve tvaru želvy, která symbolizuje stálost ve víře, věrnost a trpělivost. O kostele Panny Marie je nejstarší zmínka v roce 1672. Opat Vejmluva nechal starý kostel zbořit a v roce 1730 dal stavět nový. Roku 1735 tak byla dokončena nová stavba podle Santiniho projektu. Věž byla ke kostelu přistavěna až později. Kolem kostela se dříve rozkládal hřbitov, z nějž zbylo jen několik litinových křížů, márnice a náhrobek rodiny Linsbauerů. Uvnitř kostela se nachází nezvyklý půlkruhový dřevěný ochoz s varhanami.

Další zastávkou byla vyhlídka Tři kříže nad Novým Městem na Moravě. Tři kříže, Kaplisko, nebo též Kalvárie, představují projev vděku za to, že ani jeden obyvatel Nového Města nepodlehl epidemii moru. V roce 1928 byla ke Třem křížům vysázena javorová alej – Alej smíření, vedoucí od evangelického hřbitova ke Třem křížům. Za každého mrtvého obyvatele z 1. světové války byl vysazen jeden strom. Na evangelickém hřbitově je pochován např. sochař Vincenc Makovský nebo spisovatel Josef Věromír Pleva.

Městečko Jimramov má řadu zajímavostí: několik vzácných dokladů lidové architektury, dodnes obydlených, dále rodný dům autora půvabné dětské knížky Broučci - kněze Jana Karafiáta, rodný dům bratří Mrštíků, zámek a hrobku rodiny Belcredi. Za zmínku stojí fakt, že v blízkém Věcově se r. 1924 narodil „otec zakladatel“ VGS, pan Vladimír Makovský.

V kouzelné krajině nad Jimramovem se skrývá dokonce pomníček Broučků. Nedaleko odtud se nachází pomník posledního vlka, skoleného v 19. století hrabětem Mitrovským. Sobotní počasí bylo neobyčejně příznivé, takže se před námi rozprostřely nádherné výhledy nejen na okolní obce, ale dokonce i na Orlické hory a Jeseníky.

Poslední zastávkou byla maličká obec s výmluvným názvem Krátká. Byla založena poměrně pozdě, až v r. 1727. V Krátké se uchoval jeden z nejhodnotnějších celků lidové architektury ve zdejší oblasti. Malebnost lidových staveb je umocněna jejich začleněním do krajiny. Dosud se zde zachovaly zbytky zemědělských úprav krajiny z období pozdní kolonizace. Louky, pastviny a pole jsou maloplošně členěny mezemi a kamenicemi, většinou porostlými keři a stromy. V lidové architektuře zde převládá typ malých horských usedlostí. Nejpozoruhodnějšími staveními jsou rychta č. 12 a stavení č. 4 a 31. Jsou to roubené stavby s lomenicí ukončenou kabřincem.

Vysočina je natolik přitažlivá, mnohotvárná a bohatá na přírodní, architektonické i jiné zajímavosti, že se jí necháme inspirovat a okouzlovat napořád.

Helena Švecová