Přednáška připomněla MUDr. Františka Skřivana
Zveřejněno 11. 1. 2017 10:09
V úterý 13. prosince zazněla další ze série přednášek věnovaných významným osobnostem našeho města a okolí, které se ocitly v zapomnění. Tentokrát představila Mgr. Zdeňka Kubíčková lékaře a lidumila MUDr. Františka Skřivana. Patřil mu dům č. 402 na Hornoměstské ulici, který později, v r. 1923 koupil její otec František Malec a měl zde i stolařskou dílnu. Mgr. Kubíčková čerpala informace z rodiných vzpomínek i z brožurky o MUDr. Skřivanovi, kterou v r. 1998 napsal čestný člen VGS a zdejší rodák Theodor Pospíchal.
František Skřivan se narodil 20. března 1807 v Krucemburku jako jeden ze tří synů Augustina Skřivana, mistra koželužského. MUDr. František Skřivan studoval v Praze, ve Vídni a v italské Padově. Ve Velkém Meziříčí působil 61 let. Byl významným vlastencem, pracovitým člověkem se zájmy v širokém záběru tehdejších problémů počínaje medicínou přes osvětu, školství, kulturu, hospodářství a správu města.
Na podzim 1834 přijel mladý MUDr. Skřivan do Velkého Meziříčí. Velice brzy zde získal dobrou pověst. Bohatí mu platili, chudé léčil zdarma a často jim ještě finančně přispíval. V roce 1837 se oženil s Johanou, vdovou po Mellerovi, hostinském „U Bílého koníčka“ na Horním Městě. Měli spolu dvě dcery, Marii a Boženu. V roce 1839 přišel do Velkého Meziříčí kaplan p. Jan Havlíček, s nímž se MUDr. Skřivan spřátelil a společně se podíleli na obrozenecké práci, na zvelebování místního školství a kultury. V té době odcházelo mnoho obyvatel za lepším živobytím do Ameriky. MUDr. František Skřivan se rozhodl dokázat, že i ve zdejších podmínkách lze úspěšně hospodařit. Nechal zpracovat pastviska u potoka, který teče do řeky Balinky a na nově vzniklých polích vysázel nejen běžné plodiny, ale i chmel. Jeho pokus se výborně zdařil. A tak mizely nejen projevy vystěhovalecké horečky, ale i rozryté břehy křivolakého potoka. Na památku Skřivanova zásahu a jeho úspěšného hospodaření, které zastavilo vystěhovalectví Velkomeziříčských do Ameriky, se do dnešní doby jmenuje toto místo Amerika a dodnes zde roste divoký chmel.
MUDr. Skřivan se scházel s ostatními obrozenci k pravidelným týdenním debatám v hostinci „U Bílého koníčka“. Někdy po roce 1850 se v Meziříčí zastavil Karel Havlíček Borovský, který se s MUDr. Skřivanem znal z Prahy. Skřivan byl právě v tu dobu u nemocného mimo město a Havlíček se ho nedočkal. Nechal mu tedy vlastnoručně psaný lístek s tímto textem: „Pane Doktore! Jedu tady do Wídně – post nubila foenix! S Bohem! Mějte se dobře. Lituji že jsem Wás nemohl Widět. K. Havlíček, redaktor Národních novin.“ Tento lístek je uložen ve velkomeziříčském muzeu jako vzácná památka. Škoda, že není datován.
MUDr. Skřivan stojí také za zrodem „Moravské Boženy Němcové“ – zdejší rodačky Františky Všetečkové, provdané Kerschnerové. Jednou se svěřila MUDr. Skřivanovi, že ráda poslouchá zdejší pohádky. Skřivan ji vybídl, aby je sepsala. Hotové dílko poslal do Prahy Karlu Jaromíru Erbenovi, kterému se pohádky líbily a doporučil je vydavateli Grégrovi, který je také roku 1868 vydal jako „Pohádky z Moravy“. Tenkrát se poprvé objevilo jméno Františka Stránecká.
Roku 1866 se na Moravu přivalila pruská vojska a s nimi cholera. Podlehla jí i Skřivanova manželka Johana. Za dva roky poté se MUDr. Skřivan znovu oženil, a to s mladou dívkou Amalií Talskou. Byl mezi nimi věkový rozdíl 36 let. Za rok po svatbě se jim narodila dcera Olga.
MUDr. František Skřivan byl člověk skromný, šlechetný a pracovitý. Zemřel ve svém domě na Hornoměstské ulici 6. prosince 1895 ve věku 88 let. Byl pochován na starém hřbitově. Návštěvník však jeho hrob nenajde. V roce, kdy zemřel, nebylo možné ho pochovat do hrobu Talských, byl proto uložen do hrobu za kněžištěm hřbitovního kostelíka vedle hrobu P. Jana Havlíčka, jeho velkého přítele. Ve 30. letech 20. století byly jeho ostatky přeneseny do hrobu Talských, kde odpočívá jeho druhá žena Amálie. Doktora Skřivana připomíná ulice na Horním městě, která je po něm pojmenována a snad i tento příspěvek přinese důstojnou připomínku jeho vynikající osobnosti.
Podle podkladů Theodora Pospíchala a Mgr. Zdeňky Kubíčkové zpracovala Helena Švecová.
Zpět na spolek
