Žáci základní umělecké školy skládali básně
Zveřejněno 10. 6. 2020 8:38
Děti ze Základní umělecké školy Velké Meziříčí i v době nucených prázdnin doma nezahálely a skládaly básně.
Corona „prázdniny"
Matyáš Babák (12 let, LDO ZUŠ Velké Meziříčí)
O prázdninách jarních seděl jsem si na mobilu,
najednou na Instagramu přečtu si já novinu.
Bude karanténa Týden Dva?
To já se tak těšil!
Dlouho bude zavřená ta hnusná školní jídelna.
To jsem tehdy nevěděl že na přelidněné oblasti,
Stane se ta šitá rouška mou nezbytnou součástí.
Jen to je pro mě šílenství!
Ale babička víc nesnese,
že zruší se i všechny mše.
Teď konečně k hororu!
Prý budu mít na každý týden: Matiku, češtinu... dokonce
i fyziku!
To fakt nevím jak to zvládnu však musí se to dokázat!
Ruku bych ti na to podal ale musím si to zakázat.
Hádanka
Karolína Doleželová (8 let, LDO ZUŠ Velké Meziříčí)
Jsem v černém fraku,
bílé bříško mám,
co se jenom blýskne,
do zobáku dám.
Mám ráda, co se třpytí,
peníze i korále
i stříbrné náušnice,
co ztratily se na bále.
Tak už víte, kdo já jsem?
Však vy lidi taky
máte občas stejné fraky
a kradete jak straky.
Zábava se nekoná
Štěpán Vejmělek (13 let, LDO ZUŠ Velké Meziříčí)
Zábava se nekoná, řádí tady korona.
Tenhle virus z Číny je velice činný.
V televizi dnes působí nám stres.
V obchodech už není rýže, zaplnila naše spíže.
Zelená se venku louka, už došla i všechna mouka.
Samozřejmé chování změnilo se v čekání.
Nemůžeme cestovat, musíme se testovat.
Naše česká vláda krizi správně zvládla.
Karanténa nevadí, Babiš nám to nahradí.
Tady u nás virus není, pivo stále krásně pění.
Pijme ho plnými doušky i přesto, že máme roušky.
Písmeno P
Šárka Štěpánková (15 let, LDO ZUŠ Velké Meziříčí)
Co se to té naší planetce stalo?
Ach ta slova na P. panika, pandemie.
Zákeřná jsou tato slova a poslední dobou bohužel trápí nás všechny.
Jen napadá mě další slovo na P, ponaučení.
Spousta ponaučení by se dala bráti z této nemilé situace.
Nevážili jsme si dnů, kdy jsme mohli bezstarostně chodit po
venku. Teď ty krásné chvíle zmizely, jako když večer slunce
zapadne. Ale kdyby se slunce nikdy neschovalo za mraky,
nevážíme si jeho záře úplně stejně, jako si mnozí z nás nevážili
té svobody a pocitu bezpečí.
Koronavirus je takový mrak, který nám to naše slunce zakryl, ale
jakmile tento ošklivý mrak odpluje, slunce zase vysvitne a my
budeme mnohem více vděční za to, že můžeme vidět kamarády,
navštívit babičku, nebo si zajít do kina, vycestovat do ciziny.
Tak si ty ruce umej, dej si roušku na pusu a nech mračna v klidu
odejít tak, aby cestou srazila co nejméně nevinných pěšáků.
