Malý princ přistál v ekocentru Chaloupky
Zveřejněno 25. 8. 2017 7:39
Kdo by neznal útlou knížečku francouzského spisovatele a pilota Antonia de Saint-Exupéryho. Malá formátem, veliká významem, jak řekl jiný klasik. Příběh, který nás bere za srdce, a u něhož si všímáme stále dalších rovin až s přibývajícími léty. Ale s patřičným výkladem a trochou laskavého humoru lze tuto knížku předložit i poměrně malým dětem. A nejen předložit, dá se s nimi i prožít.
A přesně to udělali i pracovníci ekocentra Chaloupky – Velké Meziříčí. Inspirováni knížkou Malý princ začínají ztroskotáním a vším, co je v takových případech potřeba – umět přežít a dát o sobě vědět. Je tedy potřeba složit velký nápis SOS. Z čehokoli, aby byl nápis čitelný z letadla. Ke zhodnocení ale nemusejí hned startovat letadlo. Stačí vylézt na terasu vily.
Později si však postaví raketu a mohou začít cestovat po jednotlivých planetkách. A každé přistání jim pochopitelně připraví něco nečekaného. Problém, který musí vyřešit.
Když jsme zahradu rozkládající se za krásnou prvorepublikovou vilou, kde mají Chaloupky sídlo, navštívili, zabývalo se šestadvacet princů a princezen výrobou dešťových holí. Planetka, kde přistáli úterní ráno, totiž trpěla nedostatkem vláhy. Pod vedením zkušených lektorů se do výroby pustili s nadšením a vervou, takže ještě dlouho před polednem byly tyče hotové. Krásně šustily, chrastily, zvonily, cinkaly, šuměly… no zkrátka vydávaly zvuky, které umí déšť. Malinký zahradní i pořádný ceďák.
Co ale se zbytkem dopoledne? No přece uvařit oběd! To za děti trávící týden v přírodní zahradě nikdo neudělá. Naštěstí. V úterý byla v plánu hrachová kaše a špagety. A můžete si být jisti, že polévka ani omáčka na špagety nebyly žádné blafy z pytlíku, ale děti si je poctivě uvařily z patřičných surovin. Tři družiny se pustily do práce jako tým zkušených kuchařů. Vynést kotel na vaření polévky a rozdělat oheň, oloupat a nakrájet cibuli a česnek, cibulku zpěnit na oleji, udělat jíšku, rozvařit namočený hrách… Za chvíli se nad zahradou linou vůně přímo nebeské. Vše se podařilo a děti si pomlaskávají nad vlastnoručně připravené krmi. Maminky by asi žasly a odevzdaly zástěry. Sluší se poznamenat, že při všem asistovali, pomáhali, radili a vedli lektoři Standa a Veronika. A jak se podařil odpolední rituál s dešťovými tyčemi? Určitě báječně a někde jistě sprchlo.
Ve středu se děti ocitly na planetce baobabů, kde tyto rostliny ohrožovaly celou planetku. Následuje debata o invazivních rostlinách na naší planetě a seznámení s křídlatkou, která je invazivním druhem u nás. A z křídlatky se dají vyrábět krásné píšťalky, takže opět následuje tvoření.
Ve čtvrtek přistávají na planetě hvězdáře. Skládá se origami a následuje kapitola, v níž si princ ochočuje lišku. Trosečníci opouštějí zahradu, putují do nedalekých Balin, kde následuje program s našimi ochočenými a domestikovanými zvířaty – kozami. V Balinách děti přespávají a večer přijíždí skuteční hvězdáři, se kterými, je-li jasná obloha, děti pozorují hvězdy. V pátek pokračuje další seznamování s kozami. Děti o ně mohou pečovat, zkoušet si je podojit… Následuje návrat do Velkého Meziříčí a odpolední program, který už ale pomalu předznamenává konec tábora.
Jan Uher
